0

Rodící se japonská strategie pro Čínu

Fotbalové chuligánství a nacionalismus vytvářejí jedovatý lektvar, který se v Asii až donedávna pil pouze zřídka. Na nedávném mistrovství Asie ve fotbale se to ovšem změnilo. Kamkoliv se japonští hráči pohnuli, vítaly je znepřátelené davy, což vyvrcholilo pekingským zápasem s Čínou před obrovskou - a nepřátelsky naladěnou - návštěvou. Jev je to znepokojivý tím více, že v Číně na rozdíl od kteréhokoliv jiného místa na světě pomáhá plameny nacionalismu rozdmýchávat manipulace oficiálních míst.

Mladým Číňanům jsou důkladně vštěpovány protijaponské sentimenty. Bývalý čínský prezident Ťiang Ce-min v průběhu devadesátých let systematicky a neúnavně vedl „kampaň odporu a vítězství nad Japonskem" - tento zlovolný nástroj měl odvést pozornost od tíživých problémů obyvatelstva a legitimizovat pokračující komunistickou vládu tím, že postaví stranu do role obhájce čínské cti.

Vzhledem k odvěkému pocitu kulturní nadřazenosti, který koluje v čínských žilách, zároveň Číňané hůře snášejí pocit, že jsou v něčem horší. Jelikož se Čína stále více vnímá jako supervelmoc, stala se její nelibost nad skutečností, že je chudší a méně obdivovaná než některé jiné státy, nesnesitelnou.

Mladí lidé, kteří tvoří předvoj čínské hospodářské modernizace, jsou dnes také nacionalisticky založenými fotbalovými chuligány. Místo aby před olympiádou v Pekingu v roce 2008 dali příklad slušného diváckého chování, ukázali na asijském šampionátu, jaký hněv kypí pod povrchem čínského ekonomického rozmachu - a odhalili neschopnost vlády kontrolovat své stále nezkrotnější občany.