STANFORD – Úspěšná společnost potřebuje, aby efektivní a dostupná vláda vykonávala své nezbytné funkce dobře, což mimo jiné předpokládá dostatečné příjmy na financování těchto funkcí. Vláda, která se stane příliš velkou, centralizovanou, byrokratickou a drahou, však značně poškozuje soukromou ekonomiku tím, že rozleptává iniciativu a zodpovědnost jednotlivce, vytěsňuje soukromé investice, spotřebu a dobročinnost a kvůli vysokým daňovým sazbám poškozuje stimuly. Zároveň hrozí, že přestane plnit nezbytné vládní funkce, jako je obrana. Takto lze v kostce popsat dnešní Evropu, přičemž Amerika není o mnoho pozadu.
Nedávná smrt Jamese M. Buchanana, otce ekonomie veřejné volby, je dobrým důvodem zamyslet se nad těmito moudrými varováními. Buchanan obdržel v roce 1986 Nobelovu cenu za to, že do studia vlády a chování vládních představitelů vnesl stejné rigorózní analýzy, jaké ekonomové dávno předtím aplikovali na soukromé ekonomické rozhodování. Buchanan dospěl k závěru, že prosazování vlastních zájmů ze strany politiků nevyhnutelně vede ke slabým výsledkům.
Jeho analýza byla v příkrém rozporu nejen s tezí Adama Smitha, že sledování vlastních zájmů vede působením jakési „neviditelné ruky“ k žádoucím společenským výsledkům, ale také s převládajícím přístupem k politické analýze, který pokládá vládu za cosi jako laskavého plánovače uplatňujícího na selhání trhu učebnicová „řešení“.
STANFORD – Úspěšná společnost potřebuje, aby efektivní a dostupná vláda vykonávala své nezbytné funkce dobře, což mimo jiné předpokládá dostatečné příjmy na financování těchto funkcí. Vláda, která se stane příliš velkou, centralizovanou, byrokratickou a drahou, však značně poškozuje soukromou ekonomiku tím, že rozleptává iniciativu a zodpovědnost jednotlivce, vytěsňuje soukromé investice, spotřebu a dobročinnost a kvůli vysokým daňovým sazbám poškozuje stimuly. Zároveň hrozí, že přestane plnit nezbytné vládní funkce, jako je obrana. Takto lze v kostce popsat dnešní Evropu, přičemž Amerika není o mnoho pozadu.
Nedávná smrt Jamese M. Buchanana, otce ekonomie veřejné volby, je dobrým důvodem zamyslet se nad těmito moudrými varováními. Buchanan obdržel v roce 1986 Nobelovu cenu za to, že do studia vlády a chování vládních představitelů vnesl stejné rigorózní analýzy, jaké ekonomové dávno předtím aplikovali na soukromé ekonomické rozhodování. Buchanan dospěl k závěru, že prosazování vlastních zájmů ze strany politiků nevyhnutelně vede ke slabým výsledkům.
Jeho analýza byla v příkrém rozporu nejen s tezí Adama Smitha, že sledování vlastních zájmů vede působením jakési „neviditelné ruky“ k žádoucím společenským výsledkům, ale také s převládajícím přístupem k politické analýze, který pokládá vládu za cosi jako laskavého plánovače uplatňujícího na selhání trhu učebnicová „řešení“.