Kráčí Amerika japonskou cestou?

BERKELEY – Ještě koncem 80. let se zdálo, že Japonsko nemůže z pohledu ekonomů udělat nic špatně. Experti spatřovali jasnou výhodu v konkurenceschopnosti Japonska oproti severnímu Atlantiku v dlouhé řadě špičkových technologických oborů a v masové výrobě obchodovatelného zboží. Zároveň viděli v Japonsku ekonomiku, která od zahájení obnovy po druhé světové válce výrazně předčila očekávaný růst evropských ekonomik. A viděli v něm ekonomiku, jež roste podstatně rychleji, než rostly severoatlantické ekonomiky v době, kdy vykazovaly stejnou absolutní i relativní úroveň produktivity.

Koncem 80. let se zdálo jisté, že mechanizace, komputerizace a robotizace budou pokračovat. Že politický a ekonomický tlak dovede další japonské sektory k transformaci na organizační jednotky s vysokým podílem práce strojů a vysokou produktivitou, kteroužto proměnou již dříve prošly výrobní sektory orientované na export (a kterou již v severoatlantickém regionu prošly či právě procházely sektory typu zemědělství a distribuce).

Japonská pracovní etika přetrvá, tvrdilo se, a díky vysoké míře úspor a pomalému populačnímu růstu získá země značnou výhodu v oblasti kapitálové náročnosti – a tím i produktivity práce –, která půjde ruku v ruce s další výhodou dosaženou v oblasti multifaktorové produktivity na úrovni celé ekonomiky. Blízkost obrovského rezervoáru pracovních sil s nízkou mzdovou úrovní navíc umožňovala Japonsku vytvořit do budoucna regionální dělbu práce, která plně využije výhod spojených s existencí vysoce placené a vzdělané pracovní síly doma v kombinaci s vývozem málo kvalifikovaných, špatně placených a tím i málo produktivních pracovních míst do kontinentální Asie.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/cQRmils/cs;