Kráčí Amerika japonskou cestou?

BERKELEY – Ještě koncem 80. let se zdálo, že Japonsko nemůže z pohledu ekonomů udělat nic špatně. Experti spatřovali jasnou výhodu v konkurenceschopnosti Japonska oproti severnímu Atlantiku v dlouhé řadě špičkových technologických oborů a v masové výrobě obchodovatelného zboží. Zároveň viděli v Japonsku ekonomiku, která od zahájení obnovy po druhé světové válce výrazně předčila očekávaný růst evropských ekonomik. A viděli v něm ekonomiku, jež roste podstatně rychleji, než rostly severoatlantické ekonomiky v době, kdy vykazovaly stejnou absolutní i relativní úroveň produktivity.

Koncem 80. let se zdálo jisté, že mechanizace, komputerizace a robotizace budou pokračovat. Že politický a ekonomický tlak dovede další japonské sektory k transformaci na organizační jednotky s vysokým podílem práce strojů a vysokou produktivitou, kteroužto proměnou již dříve prošly výrobní sektory orientované na export (a kterou již v severoatlantickém regionu prošly či právě procházely sektory typu zemědělství a distribuce).

Japonská pracovní etika přetrvá, tvrdilo se, a díky vysoké míře úspor a pomalému populačnímu růstu získá země značnou výhodu v oblasti kapitálové náročnosti – a tím i produktivity práce –, která půjde ruku v ruce s další výhodou dosaženou v oblasti multifaktorové produktivity na úrovni celé ekonomiky. Blízkost obrovského rezervoáru pracovních sil s nízkou mzdovou úrovní navíc umožňovala Japonsku vytvořit do budoucna regionální dělbu práce, která plně využije výhod spojených s existencí vysoce placené a vzdělané pracovní síly doma v kombinaci s vývozem málo kvalifikovaných, špatně placených a tím i málo produktivních pracovních míst do kontinentální Asie.

To continue reading, register now.

As a registered user, you can enjoy more PS content every month – for free.

Register

or

Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.

https://prosyn.org/cQRmilscs