Greenspan opustil budovu

BERKELEY – Ve Washingtonu jsem se jako dospělý člověk poprvé ocitl v roce 1993, kdy jsem přijel pracovat na ministerstvo financí pro prezidenta Billa Clintona. Amerika tehdy naléhavě potřebovala vyvážit federální rozpočet tak, aby udržela na uzdě explozivní růst poměru dluhu k HDP, přebudovat mimořádně drahý a neefektivní systém zdravotnictví a začít řešit globální oteplování prostřednictvím pomalého zvyšování uhlíkové daně.

Kromě těchto tří bezprostředních problémů existovaly také dlouhodobé politické úkoly: aktualizace penzijního systému v zemi tak, aby řešil problém stárnutí populace a poklesu firemních penzí, zlepšení vzdělávacího systému tak, aby více lidí neslo riziko spojené se snahou získat vyšší vzdělání, a odvrácení eroze Ameriky coby středostavovské společnosti.

Žádný z těchto cílů (snad s výjimkou posledního) neměl stranický charakter. Dlouhodobý schodek, financování zdravotnictví a globální oteplování byly stejně jako zabezpečení penzijních příjmů a umožnění vzdělávacích příležitostí témata, v nichž mělo být snadno dosaženo společného pokroku a shody obou velkých stran. Přesto se nám clintonovcům nedostalo absolutně žádné spolupráce ani od republikánů v úřadech, ani od republikánských politických intelektuálů.

https://prosyn.org/gwimr9Tcs