ŘÍM: Diskuse o globalizaci a globální ekonomice je prostě nevyhnutelná. Ale ve stejném okamžiku, kdy jsme svědky růstu světové ekonomiky, zároveň sledujeme i jeho neuvěřitelnou politickou fragmentaci. V roce 1946 existovalo 76 nezávislých národů, v roce 1992 to už bylo 192. Z nich více jak polovina vykazovala populaci pod 6 miliónů; 58 zemí mělo méně než 2,2 miliónu; a 35 méně než 2 milióny obyvatel.
Ovšem nezdá se, že by velikost země nějak předurčovala její úspěšnost. Malé země – řekněme Singapur a Thaiwan – vykázaly velký růst, stejně jako některé velké země. Například Japonsko, i přes některé nedávné nezdary, nebo v minulých desetiletích Čína. Existují ale malé země – například Haiti – stejně jako velké – řekněme Nigérie – jejichž ekonomiky jsou na pokraji kolapsu.
Vidíme tedy, že velikost zemí neovlivňuje jejich růst. Naopak, je to velikost jejich trhů, jež má na jejich růst vliv. V autarkním, hospodářsky soběstačném systému s mezinárodním obchodem redukovaným na minimum, odpovídá politická důležitost země velikosti jejího trhu, v globální ekonomice je ale trhem celý zbytek světa: zde jsou kategorie velikosti trhu a politického rozměru země každé země zcela nezávislé. V současné globální ekonomice mohou malé země nerušeně obchodovat s celým zbytkem světa: neexistuje zde žádná výhoda, co se týče velikosti domácího trhu.
ŘÍM: Diskuse o globalizaci a globální ekonomice je prostě nevyhnutelná. Ale ve stejném okamžiku, kdy jsme svědky růstu světové ekonomiky, zároveň sledujeme i jeho neuvěřitelnou politickou fragmentaci. V roce 1946 existovalo 76 nezávislých národů, v roce 1992 to už bylo 192. Z nich více jak polovina vykazovala populaci pod 6 miliónů; 58 zemí mělo méně než 2,2 miliónu; a 35 méně než 2 milióny obyvatel.
Ovšem nezdá se, že by velikost země nějak předurčovala její úspěšnost. Malé země – řekněme Singapur a Thaiwan – vykázaly velký růst, stejně jako některé velké země. Například Japonsko, i přes některé nedávné nezdary, nebo v minulých desetiletích Čína. Existují ale malé země – například Haiti – stejně jako velké – řekněme Nigérie – jejichž ekonomiky jsou na pokraji kolapsu.
Vidíme tedy, že velikost zemí neovlivňuje jejich růst. Naopak, je to velikost jejich trhů, jež má na jejich růst vliv. V autarkním, hospodářsky soběstačném systému s mezinárodním obchodem redukovaným na minimum, odpovídá politická důležitost země velikosti jejího trhu, v globální ekonomice je ale trhem celý zbytek světa: zde jsou kategorie velikosti trhu a politického rozměru země každé země zcela nezávislé. V současné globální ekonomice mohou malé země nerušeně obchodovat s celým zbytkem světa: neexistuje zde žádná výhoda, co se týče velikosti domácího trhu.