2

Jak zachránit Itálii před ní samotnou

SIENA – Důvěryhodnost italského premiéra Mattea Renziho doma v současné době oslabuje, a premiér tak bude potřebovat všechny přátele, které dokáže mobilizovat, aby překonal překážku prosincového referenda o ústavě – a tím se vyhnul pravděpodobnému politickému rozvratu. Renzi bude potřebovat nejen podporu vlastní strany, jež je v otázce referenda hluboce rozpolcená, ale i podporu italských voličů, kteří jsou stále rozčarovanější z politiky obecně.

Z referenda se stal pro Renziho a jeho vládu lakmusový papírek zčásti i kvůli jeho neuváženému letošnímu varování, že odstoupí z funkce, pokud v hlasování neprojde navrhovaná reforma Senátu (horní komory italského parlamentu). Ještě větším problémem pro Renziho je ovšem skutečnost, že je nikým nevoleným premiérem v polovině funkčního období, jenž v roce 2014 slíbil změny ve státě, který už tohle všechno slyšel.

Po dvou letech se realizovalo mnohem méně změn, než se očekávalo, a Renzi začal připomínat spíše garanta politické stability nežli rottamatoreho neboli „seškrabávače starého“, jak zní jeho přezdívka. Rázně sice vycouval ze svého podmíněného slibu odstoupení, ale pokud voliči odmítnou reformu Senátu, stane se z něj odepsaný politik, a nedodrží-li slib, s největší pravděpodobností tím utrpí i politická stabilita.

Renzi je mazaný politik, který chápe a využívá instinktivní pocity mnoha voličů ve vztahu ke dvěma hlavním otázkám: k hospodářské situaci a k přistěhovalectví. Uvědomuje si, že přežití jeho vlády – i jeho vlastní politická budoucnost – závisí na jejich důvěře v jeho schopnost řešit obě otázky. Nikde není zaručeno, že se mu to podaří.