ŘÍM – Nedávné volby v Itálii – v nichž voliči odmítli tradiční strany a dali přednost protirežimním a krajně pravicovým hnutím, přičemž v parlamentu vytvořili patovou situaci – by měly sloužit jako budíček pro Evropu. Desítky let starý projekt budování evropské jednoty je možná nejen mnohem slabší, než se předpokládalo, ale bez zásadního přehodnocení může být i neživotaschopný.
Finanční krize z roku 2008 a dluhová krize, která po ní následovala, odhalily velké slabiny v řízení Evropské hospodářské a měnové unie (EMU). Členské státy na to reagovaly založením dalších institucí, jako jsou Jednotný mechanismus dohledu a Evropský stabilizační mechanismus. Toto úsilí však téměř jistě nepostačuje k natolik výraznému zvýšení odolnosti EMU, aby unie dokázala odolat budoucím finančním krizím. Každý, kdo věří v evropský projekt, by měl doufat, že brzy budou následovat další reformy.
Je zde však i naléhavější úkol. Evropská unie, a zejména EMU dnes stojí před vážnou politickou výzvou, jejímž ztělesněním jsou právě nedávné volby v Itálii. Jsou evropské instituce natolik silné, aby se s touto výzvou popasovaly, anebo musíme přehodnotit – a potenciálně i přebudovat – pilíře evropské spolupráce?
ŘÍM – Nedávné volby v Itálii – v nichž voliči odmítli tradiční strany a dali přednost protirežimním a krajně pravicovým hnutím, přičemž v parlamentu vytvořili patovou situaci – by měly sloužit jako budíček pro Evropu. Desítky let starý projekt budování evropské jednoty je možná nejen mnohem slabší, než se předpokládalo, ale bez zásadního přehodnocení může být i neživotaschopný.
Finanční krize z roku 2008 a dluhová krize, která po ní následovala, odhalily velké slabiny v řízení Evropské hospodářské a měnové unie (EMU). Členské státy na to reagovaly založením dalších institucí, jako jsou Jednotný mechanismus dohledu a Evropský stabilizační mechanismus. Toto úsilí však téměř jistě nepostačuje k natolik výraznému zvýšení odolnosti EMU, aby unie dokázala odolat budoucím finančním krizím. Každý, kdo věří v evropský projekt, by měl doufat, že brzy budou následovat další reformy.
Je zde však i naléhavější úkol. Evropská unie, a zejména EMU dnes stojí před vážnou politickou výzvou, jejímž ztělesněním jsou právě nedávné volby v Itálii. Jsou evropské instituce natolik silné, aby se s touto výzvou popasovaly, anebo musíme přehodnotit – a potenciálně i přebudovat – pilíře evropské spolupráce?