Giorgia Meloni, Silvio Berlusconi, Forza Italia leader and Matteo Salvini Antonio Masiello/Getty Images

Co znamenají italské volby pro EU

ŘÍM – Nedávné volby v Itálii – v nichž voliči odmítli tradiční strany a dali přednost protirežimním a krajně pravicovým hnutím, přičemž v parlamentu vytvořili patovou situaci – by měly sloužit jako budíček pro Evropu. Desítky let starý projekt budování evropské jednoty je možná nejen mnohem slabší, než se předpokládalo, ale bez zásadního přehodnocení může být i neživotaschopný.

Finanční krize z roku 2008 a dluhová krize, která po ní následovala, odhalily velké slabiny v řízení Evropské hospodářské a měnové unie (EMU). Členské státy na to reagovaly založením dalších institucí, jako jsou Jednotný mechanismus dohledu a Evropský stabilizační mechanismus. Toto úsilí však téměř jistě nepostačuje k natolik výraznému zvýšení odolnosti EMU, aby unie dokázala odolat budoucím finančním krizím. Každý, kdo věří v evropský projekt, by měl doufat, že brzy budou následovat další reformy.

Je zde však i naléhavější úkol. Evropská unie, a zejména EMU dnes stojí před vážnou politickou výzvou, jejímž ztělesněním jsou právě nedávné volby v Itálii. Jsou evropské instituce natolik silné, aby se s touto výzvou popasovaly, anebo musíme přehodnotit – a potenciálně i přebudovat – pilíře evropské spolupráce?

Spojitost mezi hospodářskými a politickými krizemi je dobře známá. Itálie zaznamenala v posledním desetiletí druhý největší pokles výkonnosti ze všech států EU (hned po Řecku) a tento trend vyvolal značné zhoršení hospodářské prosperity. A jak naznačují nedávné průzkumy, pokles bohatství nahrává politické podpoře populistů silněji než jeho absolutní výše.

V tomto smyslu je téměř zákonité, že hospodářské krize podkopávají politickou stabilitu. Toto riziko je však obzvláště palčivé v EU, neboť dostanou-li se k moci populistické politické síly, pravděpodobně ve jménu národní suverenity odmítnou nadnárodní pravidla tvořící základ evropských institucí.

Jediným postihem ze strany EU vůči takové svéhlavosti zůstávají sankce – dočasné řešení, které rozhodně nestačí k tomu, aby udrželo na uzdě vlády, jež založily své politické platformy na popírání společných pravidel EU. Dokonce mohou sankce vést k posílení veřejné podpory populistů. Dobrou ukázkou této dynamiky je současná roztržka ohledně přistěhovalectví mezi EU a některými jejími východními členy, jako jsou Maďarsko a Polsko.

What do you think?

Help us improve On Point by taking this short survey.

Take survey

Samozřejmě platí, že pokud se porušují pravidla fiskálního rázu, mohou nezbytnou disciplínu vynutit trhy, jak se stalo v letech 2011-2012. Vzhledem k pokračujícímu hospodářskému zotavení – a faktu, že většinu státních dluhů drží vlády a centrální banky – však taková tržní reakce zdaleka není zaručená.

Situaci EU dále komplikují regionální nerovnosti, které nedávné italské volby ostře odhalily. Politické strany zaměřené proti establishmentu si sice vedly dobře v celé Itálii, což odráží všeobecné zklamání ze stran hlavního proudu, avšak zřetelné bylo i štěpení mezi severem a jihem země.

Průmyslový sever Itálie dával přednost krajně pravicové straně Liga severu, která favorizuje daňové škrty a staví se proti imigraci. Naproti tomu ekonomicky sužované jižní regiony – kde nezaměstnanost mladých lidí dosahuje v některých oblastech téměř 60% – v drtivé většině hlasovaly pro Hnutí pěti hvězd, jež prosazuje zaručený základní příjem a odsuzuje korupci místních elit.

A regionální nerovnost se neomezuje na Itálii. Právě naopak: od 80. let se zvýšila v celé EU. Unie přitom má rozpočet na její snižování, který používá k podpoře své kohezní politiky. Ačkoliv jsou však opatření na podporu hospodářské konvergence v mnoha oblastech úspěšná, na jiných místech, jako je právě jižní Itálie, neslaví úspěch, a to právě kvůli slabým institucím a rozsáhlé korupci, jež populisté odsuzují.

A jak ví každý, kdo má nějakou zkušenost s rozvojovou politikou, fiskální transfery nemohou generovat růst konvergence, pokud je nepodpoří hluboké společenské změny – a ty vyžadují aktivní místní vedení. Je tedy příznačné, že italští voliči vyjádřili podporu těm, kdo pranýřují zneužívání moci místními elitami a tradičními stranami, místo aby uvěřili, že tyto místní elity, natožpak vzdálená EU, mohou problém vyřešit.

Z toho zdánlivě vyplývá, že EU potřebuje mít možnost stanovit volnější podmínky spolupráce, včetně menšího počtu benefitů vyplývajících z členství. To by sice mohlo fungovat například u Maďarska, avšak v případě členské země EU, jako je Itálie, by to bylo nemyslitelné. Má-li EU přežít natolik dlouho, aby mohla zavést potřebné reformy institucí, každopádně bude muset najít způsoby, jak učinit tento projekt přitažlivějším pro všechny.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

http://prosyn.org/iYky4tu/cs;

Handpicked to read next

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.