Giorgia Meloni, Silvio Berlusconi, Forza Italia leader and Matteo Salvini Antonio Masiello/Getty Images

Co znamenají italské volby pro EU

ŘÍM – Nedávné volby v Itálii – v nichž voliči odmítli tradiční strany a dali přednost protirežimním a krajně pravicovým hnutím, přičemž v parlamentu vytvořili patovou situaci – by měly sloužit jako budíček pro Evropu. Desítky let starý projekt budování evropské jednoty je možná nejen mnohem slabší, než se předpokládalo, ale bez zásadního přehodnocení může být i neživotaschopný.

Exclusive insights. Every week. For less than $1.

Learn More

Finanční krize z roku 2008 a dluhová krize, která po ní následovala, odhalily velké slabiny v řízení Evropské hospodářské a měnové unie (EMU). Členské státy na to reagovaly založením dalších institucí, jako jsou Jednotný mechanismus dohledu a Evropský stabilizační mechanismus. Toto úsilí však téměř jistě nepostačuje k natolik výraznému zvýšení odolnosti EMU, aby unie dokázala odolat budoucím finančním krizím. Každý, kdo věří v evropský projekt, by měl doufat, že brzy budou následovat další reformy.

Je zde však i naléhavější úkol. Evropská unie, a zejména EMU dnes stojí před vážnou politickou výzvou, jejímž ztělesněním jsou právě nedávné volby v Itálii. Jsou evropské instituce natolik silné, aby se s touto výzvou popasovaly, anebo musíme přehodnotit – a potenciálně i přebudovat – pilíře evropské spolupráce?

Spojitost mezi hospodářskými a politickými krizemi je dobře známá. Itálie zaznamenala v posledním desetiletí druhý největší pokles výkonnosti ze všech států EU (hned po Řecku) a tento trend vyvolal značné zhoršení hospodářské prosperity. A jak naznačují nedávné průzkumy, pokles bohatství nahrává politické podpoře populistů silněji než jeho absolutní výše.

V tomto smyslu je téměř zákonité, že hospodářské krize podkopávají politickou stabilitu. Toto riziko je však obzvláště palčivé v EU, neboť dostanou-li se k moci populistické politické síly, pravděpodobně ve jménu národní suverenity odmítnou nadnárodní pravidla tvořící základ evropských institucí.

Jediným postihem ze strany EU vůči takové svéhlavosti zůstávají sankce – dočasné řešení, které rozhodně nestačí k tomu, aby udrželo na uzdě vlády, jež založily své politické platformy na popírání společných pravidel EU. Dokonce mohou sankce vést k posílení veřejné podpory populistů. Dobrou ukázkou této dynamiky je současná roztržka ohledně přistěhovalectví mezi EU a některými jejími východními členy, jako jsou Maďarsko a Polsko.

Samozřejmě platí, že pokud se porušují pravidla fiskálního rázu, mohou nezbytnou disciplínu vynutit trhy, jak se stalo v letech 2011-2012. Vzhledem k pokračujícímu hospodářskému zotavení – a faktu, že většinu státních dluhů drží vlády a centrální banky – však taková tržní reakce zdaleka není zaručená.

Situaci EU dále komplikují regionální nerovnosti, které nedávné italské volby ostře odhalily. Politické strany zaměřené proti establishmentu si sice vedly dobře v celé Itálii, což odráží všeobecné zklamání ze stran hlavního proudu, avšak zřetelné bylo i štěpení mezi severem a jihem země.

Průmyslový sever Itálie dával přednost krajně pravicové straně Liga severu, která favorizuje daňové škrty a staví se proti imigraci. Naproti tomu ekonomicky sužované jižní regiony – kde nezaměstnanost mladých lidí dosahuje v některých oblastech téměř 60% – v drtivé většině hlasovaly pro Hnutí pěti hvězd, jež prosazuje zaručený základní příjem a odsuzuje korupci místních elit.

A regionální nerovnost se neomezuje na Itálii. Právě naopak: od 80. let se zvýšila v celé EU. Unie přitom má rozpočet na její snižování, který používá k podpoře své kohezní politiky. Ačkoliv jsou však opatření na podporu hospodářské konvergence v mnoha oblastech úspěšná, na jiných místech, jako je právě jižní Itálie, neslaví úspěch, a to právě kvůli slabým institucím a rozsáhlé korupci, jež populisté odsuzují.

A jak ví každý, kdo má nějakou zkušenost s rozvojovou politikou, fiskální transfery nemohou generovat růst konvergence, pokud je nepodpoří hluboké společenské změny – a ty vyžadují aktivní místní vedení. Je tedy příznačné, že italští voliči vyjádřili podporu těm, kdo pranýřují zneužívání moci místními elitami a tradičními stranami, místo aby uvěřili, že tyto místní elity, natožpak vzdálená EU, mohou problém vyřešit.

Z toho zdánlivě vyplývá, že EU potřebuje mít možnost stanovit volnější podmínky spolupráce, včetně menšího počtu benefitů vyplývajících z členství. To by sice mohlo fungovat například u Maďarska, avšak v případě členské země EU, jako je Itálie, by to bylo nemyslitelné. Má-li EU přežít natolik dlouho, aby mohla zavést potřebné reformy institucí, každopádně bude muset najít způsoby, jak učinit tento projekt přitažlivějším pro všechny.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

http://prosyn.org/iYky4tu/cs;

Handpicked to read next