Když malajsijský premiér dr. Mahathir Mohamed nedávno oznámil, že hodlá rezignovat, přidali se Malajsijci čínského původu k prosbě věrných členů Mahathirovy Malajské strany, aby svůj odchod ještě zvážil. Když Mahathir přikývl, že zůstane, byť jen na dalších šestnáct měsíců, vydechli si čínští Malajsijci snad ze všech nejvíce.
Že se čínští Malajsijci postavili za Mahathira, je pro malajsijskou politiku malou revolucí, která dokazuje, nakolik se Mahathirův nacionalistický postoj za posledních dvaadvacet let, kdy je u moci, zmírnil. Je dokladem i toho, nakolik se malajsijští Číňané změnili ve svých postojích vůči nacionalistickému hnutí, které se kdysi vůči nim zdálo tolik nepřátelské.
Když byli před čtyřmi desetiletími v jihovýchodní Asii svrženi koloniální vládci, etničtí Číňané stáli často mimo všech nacionalistických hnutí, která bojovala za nezávislost. Některá tato hnutí měla Číňany za outsidery, případně za zrádce: podle nich Číňané v období imperiální nadvlády nepřiměřeně profitovali. Protičínské násilí bylo tehdy v regionu na denním pořádku. Na politické strany napojené na dřívější národnostně osvobozenecká hnutí se od té doby spousta Číňanů dívá s velkou nedůvěrou a podezíravostí.
Když malajsijský premiér dr. Mahathir Mohamed nedávno oznámil, že hodlá rezignovat, přidali se Malajsijci čínského původu k prosbě věrných členů Mahathirovy Malajské strany, aby svůj odchod ještě zvážil. Když Mahathir přikývl, že zůstane, byť jen na dalších šestnáct měsíců, vydechli si čínští Malajsijci snad ze všech nejvíce.
Že se čínští Malajsijci postavili za Mahathira, je pro malajsijskou politiku malou revolucí, která dokazuje, nakolik se Mahathirův nacionalistický postoj za posledních dvaadvacet let, kdy je u moci, zmírnil. Je dokladem i toho, nakolik se malajsijští Číňané změnili ve svých postojích vůči nacionalistickému hnutí, které se kdysi vůči nim zdálo tolik nepřátelské.
Když byli před čtyřmi desetiletími v jihovýchodní Asii svrženi koloniální vládci, etničtí Číňané stáli často mimo všech nacionalistických hnutí, která bojovala za nezávislost. Některá tato hnutí měla Číňany za outsidery, případně za zrádce: podle nich Číňané v období imperiální nadvlády nepřiměřeně profitovali. Protičínské násilí bylo tehdy v regionu na denním pořádku. Na politické strany napojené na dřívější národnostně osvobozenecká hnutí se od té doby spousta Číňanů dívá s velkou nedůvěrou a podezíravostí.