Paul Lachine

Mešita, nebo modernita?

PAŘÍŽ – Co se to stalo s „arabským jarem“? Když v Tunisku, Egyptě a Libyi vypukly demonstrace, které nakonec vedly až k pádu tří starých a vyčerpaných diktatur, nikdo nevěděl, které síly, instituce a procedury vzejdou z volání demonstrantů po demokracii. A přesto, navzdory bezprecedentní a nevyzpytatelné povaze událostí – nebo možná díky ní – panovaly značné naděje.

Následný vývoj jasně dokládá, co všichni celou dobu věděli (nebo měli vědět): na změně režimu není nic jednoduchého. Žádná z uvedených tří zemí zatím nenašla stabilní institucionální řešení, které dokáže rozptýlit stupňující se vnitřní napětí a efektivně reagovat na požadavky obyvatel.

Také další státy v regionu, včetně Jemenu a některých zemí Perského zálivu, zakoušejí v různé míře chaos. Irák znovu zachvacuje sektářské násilí a v Sýrii jsou stále četnější střety mezi protirežimními frakcemi, přičemž islamisté se snaží získat hlavní slovo v politickém přerodu, který by nastal po případném pádu vládu. A obrovské rozhořčení veřejnosti donutilo dokonce i v Maroku krále k ústupkům směrem k systému vstřícnějšímu vůči politickému islámu, přestože je král coby „velitel věrných“ obdařen absolutní mocí.

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading, subscribe now.

Subscribe

Get unlimited access to PS premium content, including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, On Point, the Big Picture, the PS Archive, and our annual year-ahead magazine.

http://prosyn.org/aAKe2o5/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.