Paul Lachine

Mešita, nebo modernita?

PAŘÍŽ – Co se to stalo s „arabským jarem“? Když v Tunisku, Egyptě a Libyi vypukly demonstrace, které nakonec vedly až k pádu tří starých a vyčerpaných diktatur, nikdo nevěděl, které síly, instituce a procedury vzejdou z volání demonstrantů po demokracii. A přesto, navzdory bezprecedentní a nevyzpytatelné povaze událostí – nebo možná díky ní – panovaly značné naděje.

Následný vývoj jasně dokládá, co všichni celou dobu věděli (nebo měli vědět): na změně režimu není nic jednoduchého. Žádná z uvedených tří zemí zatím nenašla stabilní institucionální řešení, které dokáže rozptýlit stupňující se vnitřní napětí a efektivně reagovat na požadavky obyvatel.

Také další státy v regionu, včetně Jemenu a některých zemí Perského zálivu, zakoušejí v různé míře chaos. Irák znovu zachvacuje sektářské násilí a v Sýrii jsou stále četnější střety mezi protirežimními frakcemi, přičemž islamisté se snaží získat hlavní slovo v politickém přerodu, který by nastal po případném pádu vládu. A obrovské rozhořčení veřejnosti donutilo dokonce i v Maroku krále k ústupkům směrem k systému vstřícnějšímu vůči politickému islámu, přestože je král coby „velitel věrných“ obdařen absolutní mocí.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/aAKe2o5/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.