MELBOURNE – Po století, které zažilo dvě světové války, nacistický holocaust, stalinský gulag, kambodžská pole smrti a nověji ohavnosti ve Rwandě a teď v Dárfúru, je těžké obhajovat přesvědčení, že mravně vyspíváme. Věc se ale netýká jen krajních případů mravního selhání.
Letos si připomínáme 60. výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv Valným shromážděním Organizace spojených národů. Deklarace byla snahou stanovit v reakci na zločiny spáchané během druhé světové války zásadu, že všem přísluší tatáž základní práva, bez ohledu na rasu, barvu pleti, pohlaví, jazyk, náboženství či jinou okolnost. Snad bychom tedy mohli mravní pokrok zhodnotit tím, že se budeme ptát, jak se nám daří bojovat proti rasismu a sexismu.
Posoudit, v jakém rozsahu skutečně rasismu a sexismu ubylo, je drtivý úkol. Nedávné průzkumy veřejného mínění provedené WorldPublicOpinion.org však na tuto otázku vrhají jisté světlo.
MELBOURNE – Po století, které zažilo dvě světové války, nacistický holocaust, stalinský gulag, kambodžská pole smrti a nověji ohavnosti ve Rwandě a teď v Dárfúru, je těžké obhajovat přesvědčení, že mravně vyspíváme. Věc se ale netýká jen krajních případů mravního selhání.
Letos si připomínáme 60. výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv Valným shromážděním Organizace spojených národů. Deklarace byla snahou stanovit v reakci na zločiny spáchané během druhé světové války zásadu, že všem přísluší tatáž základní práva, bez ohledu na rasu, barvu pleti, pohlaví, jazyk, náboženství či jinou okolnost. Snad bychom tedy mohli mravní pokrok zhodnotit tím, že se budeme ptát, jak se nám daří bojovat proti rasismu a sexismu.
Posoudit, v jakém rozsahu skutečně rasismu a sexismu ubylo, je drtivý úkol. Nedávné průzkumy veřejného mínění provedené WorldPublicOpinion.org však na tuto otázku vrhají jisté světlo.