0

Začíná Světová banka chápat růst?

Nejnovějsí zpráva Světové banky o globalizaci neobsahuje na první pohled žádná velká překvapení. Opakuje se v ní starý známý fakt: země, které na cestě globalizace dosly dále, jsou v oblasti ekonomického růstu a snižování chudoby mezi těmi neúspěsnějsími. Mezi řádky této zprávy vsak čteme překvapující doznání: k zemím, které se do světové ekonomiky integrovaly nejrychleji, nepatří nutně ty země, jež přijaly nejvíce proobchodní politiku.

Zamysleme se nad tím, co to znamená. Světová banka vůbec poprvé připoustí, že obchodní liberalizace nemusí být tím nejúčinnějsím nástrojem nejen pro stimulování růstu, ale ani pro integraci na světových trzích. Banka tise doznává, že její opakovaná tvrzení o prospěsnosti globalizace nepřinásejí žádný přímý důsledek pro to, jak by rozvojové země měly uskutečňovat svou obchodní politiku.

Světová banka jinými slovy začíná přijímat realitu tak, jak ji vnímá ten, kdo se na empirické záznamy dívá s otevřenýma očima. Rychlá integrace na světových trzích je totiž důsledek nikoli obchodní liberalizace či dodržování pravidel Světové obchodní organizace jako takových, nýbrž úspěsných růstových strategií, jež se mnohdy vyznačují vysoce idiosynkratickými vlastnostmi.

Podívejme se na Indii a Čínu, dvě země, které v posledních dvaceti letech zaznamenaly téměř zázračný růst, a vzorové exempláře toho, co Světová banka nazývá ,,globalizátorem``. V obou zemích doslo k zásadním reformám obchodního systému až deset let poté, co růst v těchto zemích začal stoupat, nemluvě o tom, že obchodní restrikce vůči Číně a Indii jsou dodnes jedny z nejpřísnějsích na světě.