0

Hroutí se Evropská unie?

Vyhlídky na přijetí do EU znamenaly pro státy střední a východní Evropy silnou motivaci k usilování o fiskální stabilitu - šlo o dění do jisté míry podobné tomu, co se odehrávalo v západní Evropě v době, kdy bylo zavedeno euro. V obou případech však země po počátečních pokrocích projevily jasné známky politické „únavy": v eurozóně se zhroutil Pakt stability; napříč střední a východní Evropou začaly růst rozpočtové deficity.

V České republice se loni rozpočtový deficit vyhoupl na 13% HDP, což představuje trojnásobný nárůst od roku 1999. Přestože to zahrnovalo jednorázový výdaj za bankovní restrukturalizaci, letos se deficit vyšplhá přes 6% HDP. V Polsku se schodek taktéž blíží 6% HDP, přičemž roku 2001 dosahoval 2,9%. V Maďarsku se deficit rozpočtu opět rozšiřuje poté, co byl v roce 2001 omezen na 4% HDP. Také Malta hospodaří se schodkem, blížícím se k 10% HDP, jenž od roku 2001 vzrostl o čtyři procentní body. Zdá se, že jen pobaltské země jsou schopné udržet si zdravé finanční politiky.

To z mnoha důvodů není překvapující: jakmile politici nejsou nuceni čelit každoročním zprávám EU o pokroku - a hrozbě odepření vstupu - fiskální uvolnění je vyjde mnohem levněji. Zároveň platí, že velké členské země eurozóny (Francie a Německo) nejsou v pozici, kdy by mohly kritizovat fiskální politiky ostatních zemí, takže prakticky neexistují žádné mezinárodní mantinely rozpočtových deficitů členských států EU. Vskutku, tyto mantinely se ukázaly být po vstupu země do EU naprosto k ničemu a bude těžké je prosadit jako vstupní kritérium pro další případné zájemce.

Zřejmě překvapivější je znatelný politický odpor vůči vládám, jež přivedly jednotlivé země do EU. Podobnost s tím, co se dělo v západní Evropě v době zavádění eura, opět bije do očí. Vláda Romana Prodiho, jíž se i přes nepřízeň podařilo dostat Itálii do evropské měnové unie, padla tři měsíce nato. Od vstupu do EU vládní krizí prošla Česká republika, Polsko i Maďarsko.