40

Je ruská národní povaha autoritářská?

NEW HAVEN – Ruská agrese proti Ukrajině a trpný souhlas ruské veřejnosti s přímou vládní kontrolou zpravodajských médií vyvolávají u mnoha lidí otázku, zda mají Rusové přirozený sklon k autoritářství. Zdánlivě je to rozumná otázka. Zkušenost mě však naučila, že bychom měli být velmi opatrní s vyvozováním závěrů o národní povaze na základě izolovaných událostí.

V roce 1989 jsem dostal pozvání na ekonomickou konferenci v Moskvě v tehdejším Sovětském svazu. Konferenci společně pořádaly sovětský mozkový trust IMEMO (dnes nese název Primakovův institut světové ekonomiky a mezinárodních vztahů) a americký Národní úřad pro ekonomický výzkum. Podobné společné konference tvořily součást historického průlomu, jenž nastal díky tání v americko-sovětských vztazích. Sovětští ekonomové se zdáli nadšení z přechodu na tržní ekonomiku a já jsem jen žasl, jak otevřeně s námi během přestávek na kávu nebo u večeře mluvili.

Aleppo

A World Besieged

From Aleppo and North Korea to the European Commission and the Federal Reserve, the global order’s fracture points continue to deepen. Nina Khrushcheva, Stephen Roach, Nasser Saidi, and others assess the most important risks.

Bylo však příznačné, že Sověti na konferenci vyjadřovali vážné pochybnosti, zda jejich veřejnost vůbec někdy umožní fungování volných trhů. Tvrdili, že jednotlivé tržní kroky budou veřejnosti připadat jako nesprávné, nespravedlivé a neakceptovatelné.

Seznámil jsem se tehdy s jedním z mladších ekonomů IMEMO Maximem Bojkem a jeho upřímnost a intelekt na mě udělaly dojem. (Bojko se stal později místopředsedou ruské vlády a ministrem státního majetku v éře prezidenta Borise Jelcina. Z vlády odešel ještě před nástupem Vladimira Putina k moci a nedávno se přesunul do USA, kde vyučuje ekonomii na Harvardově a Brownově univerzitě.) Vedli jsme živý rozhovor, během něhož jsem ho ujistil, že také mnoho Američanů pokládá kapitalistické praktiky za nefér. Opravdu se postoje v obou zemích tolik liší?

Zdálo se, že nikdo do té doby tyto postoje nezkoumal. V roce 1989 to však možné bylo. A tak jsme se na místě rozhodli, že uskutečníme důkladný dotazníkový výzkum, v němž postoje občanů k volnému trhu porovnáme.

Jakmile jsme se vypořádali s jemnůstkami překladu a možnými vedlejšími asociacemi, které by mohly ovlivnit odpovědi respondentů, dospěli jsme k souboru prakticky totožných dotazníků v ruštině a angličtině. Samotný průzkum jsme (s pomocí ukrajinského experta na výzkumy veřejného mínění Vladimira Korobova) provedli v roce 1990 v New Yorku a v Moskvě a jeho výsledky jsme zveřejnili v roce 1991 v časopise American Economic Review a o rok později ve věstníku IMEMO s názvem MEIMO.

Námi odhalené rozdíly v postojích k volnému trhu byly často malé a jen obtížně se daly dát do souvislosti s autoritářstvím či demokracií. Například jsme se zeptali: „Během svátků, kdy je největší poptávka po květinách, jejich ceny obvykle stoupnou. Je fér, aby prodejci květin takto zvyšovali ceny?“ Většina (66%) moskevských respondentů zastávala názor, že to fér není – přesně jak předpovídali ekonomové z IMEMO. Pak ovšem přišlo překvapení: výzkum provedený v New Yorku přinesl prakticky totožný výsledek (za nefér to pokládalo 68% dotázaných).

A tak jsme se loni rozhodli zjistit, zda tato podobnost mezi Moskvou a New Yorkem přetrvává dodnes, nebo zda jsou vzhledem k oživení autoritářství v dnešním Rusku tamní postoje k trhu negativnější než dříve. V obou městech jsme v roce 2015 rozdali totožný dotazník a výsledky jsme letos v lednu předložili na výročním zasedání Amerického ekonomického sdružení.

V případě otázky o květinách jsme v Moskvě odhalili jen velmi malou změnu (67% respondentů prohlásilo, že zvyšovat ceny o svátcích je nefér). Naopak v New Yorku se veřejné mínění o něco posunulo směrem k trhu (zvýšení cen bylo nefér podle 55% respondentů).

V případě průzkumu z roku 2015 jsme se s Bojkem rozhodli prověřit i postoje k demokracii samotné. Naštěstí se nám podařilo najít studii, kterou v roce 1990 vypracovali politologové James Gibson, Raymond Duch a Kent Tedin (GDT). I tato studie podobně jako ta naše kladla občanům Moskvy otázky, které překračovaly rámec sloganů a poměřovaly základní hodnoty. A ačkoliv studie neobsahovala srovnání s New Yorkem, napadlo nás zopakovat ji v roce 2015.

Většina výsledků týkajících se demokratických hodnot kupodivu nepotvrzuje představu, že Rusové preferují silnou autoritářskou vládu. GDT se například v roce 1990 tázali, zda respondenti souhlasí s následujícím prohlášením: „Tisk by měl být zákonem chráněný před vládní perzekucí.“ V roce 1990 s tímto tvrzením nesouhlasila pouhá 2% respondentů; v roce 2015 se podíl nesouhlasících Rusů podstatně zvýšil (na 20%), což naznačuje úpadek demokratických hodnot. Opravdovým překvapením jsou však výsledky získané v roce 2015 v New Yorku: s výše uvedeným konstatováním nesouhlasilo 27% respondentů. Zdá se, že dnešní Newyorčané podporují svobodný tisk méně než Moskvané!

Vůbec největší rozdíl mezi Moskvou a New Yorkem jsme zaznamenali u tohoto konstatování GDT: „Je lepší žít ve společnosti s přísným řádem než dopřát lidem tolik svobody, že by mohli společnosti přivodit zkázu.“ V roce 1990 s tím souhlasilo 67% a loni 76% Moskvanů, zatímco v New Yorku s tím v roce 2015 souhlasilo pouhých 36% respondentů. Možná je to v něčem důležité, ale jedná se o ojedinělou odchylku – o nejvýraznější rozdíl mezi Moskvou a New Yorkem v celém našem průzkumu.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Celkově platí, že rozdíly sice existují, avšak výsledky příliš nepodporují názor, podle něhož lze nedávné události jednoduše vysvětlit odlišnostmi v hluboko zakořeněných postojích k volnému trhu či autoritářství. Je omyl odepisovat Rusko coby zemi, která se od Západu diametrálně liší. V roce 1991 jsme dospěli k závěru, že ruská národní povaha nepředstavuje překážku vytvoření tržní ekonomiky v Rusku – a čas ukázal, že jsme měli pravdu. Doufáme, že máme pravdu i tentokrát a že národní povaha nezabrání Rusku stát se jednoho dne skutečně demokratickou společností.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.