Je Rusko na vymření?

Před několika lety vydal německý spisovatel Günter Grass román s názvem „Hlavoporody aneb Němci vymírají“ („Kopfgeburten oder Die Deutschen sterben aus“). Apokalyptický název tohoto románu přestává bohužel být jen fikcí. Nezačíná však platit pro Němce, nýbrž pro Rusy. Demografické problémy Ruska jsou dokonce tak vážné, že jsem byla nedávno pozvána, abych o této otázce pohovořila na zasedání ruské Rady bezpečnosti. Poslední desetiletí bylo pro naprostou většinu Rusů nesmírně těžké. Rozdíl porodnosti a úmrtnosti je od roku 1992 trvale záporný, což vede k přirozenému úbytku ruské populace. Porodnost v Rusku dnes dosahuje jen polovinu stavu, který je nezbytný k výměně dnešní generace rodičů. Hlavním faktorem této demografické katastrofy je astronomická úmrtnost mužů. Současná průměrná délka života u mužů v Rusku činí 60 let, zatímco ženy žijí o 12 let více, přičemž 80 procent osob, které umírají v aktivním věku, jsou muži. Pokud bude tento trend pokračovat, jen 58 procent dnešních šestnáctiletých mužů se dožije šedesáti let. Pro představu: v posledních devíti letech přišlo Rusko následkem depopulace zhruba o sedm milionů obyvatel. Tyto ztráty částečně vyrovnává pozitivní migrace – tj. návrat ruských občanů do vlasti ze zemí, které po rozpadu Sovětského svazu získaly nezávislost. I přes tuto migraci však počet obyvatel Ruska poklesl ze 148,3 milionu v roce 1992 na pouhých 144,8 milionu na počátku roku 2001. Nechci malovat čerty na zeď, ale pokud bude stávající trend pokračovat, ocitne se Rusko brzy na prahu sebezáhuby. Podle předpovědí by v prvních patnácti letech 21. století Rusko mohlo ztratit dalších dvanáct milionů obyvatel. Pokud se na tomto trendu nic nezmění, bude mít Rusko v roce 2055 podle kalkulací Organizace spojených národů jen 55 milionů obyvatel. Komu zvoní hrana? Posuďte sami. Pokud se tyto neblahé předpovědi naplní, bude mít tato demografická katastrofa nedozírné domácí sociální a politické následky, včetně přímého ohrožení národní bezpečnosti země, nemluvě o zachování existence Ruska jako státu. Tento jev by měl navíc obrovské geopolitické důsledky i mimo hranice samotného Ruska. Zánik Ruska jakožto velké země by pravděpodobně do celého eurasijského regionu přinesl nestabilitu a ohrozil by světový mír. Dalším alarmujícím faktorem je zhoršování zdravotního stavu ruského národa – Rusové nejenže vymírají, ale zároveň žijí po všech stránkách čím dál nezdravěji. Komunisté mluvívali o tom, jak Rusko vytrvale kráčí k lepším a světlejším zítřkům. Ve skutečnosti měla ale každá nová generace horší zdravotní potenciál než ta předcházející. Jedním z důvodů tohoto trendu je úzký vztah mezi zdravím dětí a zdravím jejich matek. Od roku 1990 do roku 1997 se výskyt chudokrevnosti v těhotenství zvýšil 3,1krát. Dnes chudokrevností trpí celých 40 procent matek. Řádný růst a vývin dětí dnes navíc narušují stále častější choroby a nezdravý životní styl. Zdravotní stav novorozenců se rapidně oslabuje už v prvním roce života a v průběhu celého jejich nadcházejícího života se dále zhoršuje, ačkoli už ne tak rychle. Dobrý zdravotní strav má například jen 10 až 12 procent dětí v předškolním věku. Z dětí navštěvujících základní školu je naprosto zdravých už jen 8 procent. Na střední škole je to pak už jen 5 procent. Zdraví ruského národa ničí také sociální problémy. Podle posledních výzkumů trpí celých 15 milionů Rusů – přibližně 10 procent populace – sociálními chorobami, jako je alkoholismus, narkomanie, tuberkulóza a AIDS. Dalších 10 procent městské populace bojuje o přežití na samém spodku příjmové stupnice. Čísla týkající se duševního zdraví, mravního povědomí, gramotnosti a státních výdajů do vzdělání jsou důkazem prudkého propadu lidského potenciálu v Rusku. Tato průměrná čísla však neodhalují celou bezútěšnou pravdu. Vzhledem k obrovským rozdílům v podmínkách v různých oblastech Ruska nejsou průměrné údaje s to zaznamenat katastrofální stav některých měst a venkovských regionů. Je zřejmé, že vedle sebe existují dvě Ruska zároveň a že se od sebe čím dál více vzdalují. Obyvatelé těchto dvou Rusk žijí naprosto odlišné životy; nakupují v jiných obchodech, navštěvují jiné školy a mají jiné priority. Desetiletí politických a ekonomických reforem mělo na ruskou populaci mnoho nepříznivých účinků. Z programů na rozvoj společnosti a liberálních ekonomických strategií mělo užitek jen horních 20 procent obyvatel Ruska. Těchto 20 procent má dnes možnost žít aktivním životem, rozvíjet se, efektivně pracovat a uspokojovat své potřeby. Zbývajících 80 procent jako by neexistovalo; horní dvacítka si na spodní osmdesátku vzpomene jen tehdy, když jí uzná minimální životní standard pro holé přežití. Mezitím nemocné matky rodí nemocné děti a chudé rodiny rozmnožují chudobu. Společnost se dostává čím dál hlouběji do jakéhosi „sociálního víru“. Bude trvat generace, než se Rusko z této sestupné spirály vymaní. To však jen za předpokladu, že stát a společnost tento problém pochopí jako svou prioritu.
http://prosyn.org/N0Xp6ho/cs;
  1. Television sets showing a news report on Xi Jinping's speech Anthony Wallace/Getty Images

    Empowering China’s New Miracle Workers

    China’s success in the next five years will depend largely on how well the government manages the tensions underlying its complex agenda. In particular, China’s leaders will need to balance a muscular Communist Party, setting standards and protecting the public interest, with an empowered market, driving the economy into the future.

  2. United States Supreme Court Hisham Ibrahim/Getty Images

    The Sovereignty that Really Matters

    The preference of some countries to isolate themselves within their borders is anachronistic and self-defeating, but it would be a serious mistake for others, fearing contagion, to respond by imposing strict isolation. Even in states that have succumbed to reductionist discourses, much of the population has not.

  3.  The price of Euro and US dollars Daniel Leal Olivas/Getty Images

    Resurrecting Creditor Adjustment

    When the Bretton Woods Agreement was hashed out in 1944, it was agreed that countries with current-account deficits should be able to limit temporarily purchases of goods from countries running surpluses. In the ensuing 73 years, the so-called "scarce-currency clause" has been largely forgotten; but it may be time to bring it back.

  4. Leaders of the Russian Revolution in Red Square Keystone France/Getty Images

    Trump’s Republican Collaborators

    Republican leaders have a choice: they can either continue to collaborate with President Donald Trump, thereby courting disaster, or they can renounce him, finally putting their country’s democracy ahead of loyalty to their party tribe. They are hardly the first politicians to face such a decision.

  5. Angela Merkel, Theresa May and Emmanuel Macron John Thys/Getty Images

    How Money Could Unblock the Brexit Talks

    With talks on the UK's withdrawal from the EU stalled, negotiators should shift to the temporary “transition” Prime Minister Theresa May officially requested last month. Above all, the negotiators should focus immediately on the British budget contributions that will be required to make an orderly transition possible.

  6. Ksenia Sobchak Mladlen Antonov/Getty Images

    Is Vladimir Putin Losing His Grip?

    In recent decades, as President Vladimir Putin has entrenched his authority, Russia has seemed to be moving backward socially and economically. But while the Kremlin knows that it must reverse this trajectory, genuine reform would be incompatible with the kleptocratic character of Putin’s regime.

  7. Right-wing parties hold conference Thomas Lohnes/Getty Images

    Rage Against the Elites

    • With the advantage of hindsight, four recent books bring to bear diverse perspectives on the West’s current populist moment. 
    • Taken together, they help us to understand what that moment is and how it arrived, while reminding us that history is contingent, not inevitable


    Global Bookmark

    Distinguished thinkers review the world’s most important new books on politics, economics, and international affairs.

  8. Treasury Secretary Steven Mnuchin Bill Clark/Getty Images

    Don’t Bank on Bankruptcy for Banks

    As a part of their efforts to roll back the 2010 Dodd-Frank Act, congressional Republicans have approved a measure that would have courts, rather than regulators, oversee megabank bankruptcies. It is now up to the Trump administration to decide if it wants to set the stage for a repeat of the Lehman Brothers collapse in 2008.