Je neokonzervatismus mrtev?

Neokonzervatismus dosud sloužil jako sjednocující prvek pro ty členy Bushovy administrativy, kteří prosazovali agresivní zahraniční politiku, mohutné vojenské výdaje, opovržlivý postoj k mezinárodnímu právu a institucím, útok na sociální stát a návrat k „tradičním hodnotám“. Když se tedy Bushova éra chýlí ke konci ve spirále střemhlav klesající popularity a rezignací lidí na vysokých postech, vyčerpalo se spolu s ní také neokonzervativní hnutí?

Neokonzervatismus vznikl na odlišných předpokladech než tradiční formy konzervatismu. Protože se reformy mohou stát součástí „našeho“ odkazu, dokážou se tradiční konzervativci adaptovat na změnu, a dokonce si připsat zásluhy za přemostění minulosti a budoucnosti. Naproti tomu neokonzervativce ponechává chladnými to, co Edmund Burke označil za svazky, které spojují „mrtvé, živé a dosud nenarozené“. Jsou to spíše revolucionáři či ještě lépe „kontrarevolucionáři“, kteří touží přetvořit Ameriku i svět.

V jistém smyslu lze Irvinga Kristola, Normana Podhoretze a další staré neokonzervativní státníky skutečně i nadále definovat prostřednictvím komunistického dogmatismu, jemuž se snažili oponovat, když byli ještě mladými trockisty. Morálka jejich „strany“ nebo kliky nepotřebuje žádné složité ospravedlnění: vždy hájí „americké hodnoty“, zatímco kritikové pouze poskytují „objektivní omluvu“ pro „nepřátele svobody“.

https://prosyn.org/uDGgps6cs