Tim Brinton

Patří vojenská moc do starého železa?

CAMBRIDGE – Ztratí vojenská moc v nadcházejících desetiletích na významu? Je pravda, že počet rozsáhlých mezistátních válek setrvale klesá a nepravděpodobné jsou jak boje mezi vyspělými demokraciemi, tak boje kvůli řadě otázek. Jenže jak prohlásil Barack Obama, když v roce 2009 přebíral Nobelovu cenu míru, „musíme začít tím, že si připustíme krutou pravdu, že za našeho života násilné konflikty nevykořeníme. Budou chvíle, kdy státy – jednotlivě či v součinnosti – zjistí, že nasazení síly je nejen nezbytné, ale i mravně oprávněné.“

Když lidé hovoří o vojenské moci, obvykle o ní uvažují ve smyslu prostředků, o něž se opírá výkon tvrdé moci projevující se bojem nebo hrozbou boje – vojáků, tanků, letadel, lodí a tak dále. Když v posledku dojde na nejhorší, tyto vojenské prostředky jsou skutečně významné. Napoleon proslul výrokem, že „Bůh je na straně velkých batalionů“, a Mao Ce-tung řekl, že moc vychází z hlavně střelné zbraně.

V dnešním světě však vojenské prostředky obnášejí mnohem víc než jen zbraně a vojska a výkon tvrdé moci znamená víc než jen boje či hrozby bojem. Vojenské moci se využívá také k zajištění ochrany spojenců a pomoci přátelům. Takové využívání vojenských prostředků bez prvku nátlaku může být významným zdrojem výkonu měkké moci spočívající v koncepci agend, přesvědčování ostatních vlád a přitahování podpory ve světové politice.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

Log in

http://prosyn.org/yJw7R3S/cs;