0

Vrací se japonský militarismus?

Barbarské chování Japonska během druhé světové války - a jaderná odplata spojenců v Hirosimě a Nagasaki - položilo základy Spojenými státy naordinovaného pacifismu, který v zemi vládne již od konce tohoto konfliktu. Takzvané Sebeobranné síly (SDF), které vznikly v padesátých letech, byly (teoreticky) vytvořeny tak, aby pouze bránily Japonsko před útokem zvenčí. Ofenzivní operace zakazovala ústava.

V osobě premiéra Džuničiró Koizumiho vsak nyní Japonsko získalo vůdce, který si přeje, aby země byla vojensky proaktivní. Koizumi disponuje větsinou v obou komorách Dietu, japonského parlamentu, a i přes pokračující popularitu pacifismu hodlá učinit SDF schopnou ,,preventivní sebeobrany`` - což je forma ofenzivní akce pod jiným jménem. Japonské opoziční strany se svorně stavějí proti jeho návrhu.

Vyslání japonských mírových sil pod velením OSN do Kambodže v roce 1992 (což bylo poprvé, kdy se SDF o síle 240 000 mužů zúčastnila zahraniční mise) se setkalo s hořkými protesty. A zatímco logistická podpora japonských válečných lodí během nedávného afghánského konfliktu neobnásela žádné riziko, totéž již nemusí platit o nejnovějsí akci SDF - účasti na obnově v ,,pacifikovaných zónách`` v Iráku.

Rostoucí ochota Japonska ukazovat za hranicemi svaly se odráží také ve změně tváře SDF. Koizumiho vláda má v plánu zakoupit dvě nové válečné lodě s výtlakem 13 500 tun, které budou schopny přepravovat vrtulníky a v případě potřeby být přestavěny tak, aby mohly dopravovat letouny s kolmým startem za účelem útoků na nepřátelské území. Rovněž sestitisícová zásahová jednotka bude bude nyní koncipována tak, aby nejen bojovala s projevy domácího terorismu, ale aby zároveň představovala výsadkovou složku nových vrtulníkových letek založených na vojenských plavidlech.