Vrací se japonský militarismus?

Barbarské chování Japonska během druhé světové války - a jaderná odplata spojenců v Hirosimě a Nagasaki - položilo základy Spojenými státy naordinovaného pacifismu, který v zemi vládne již od konce tohoto konfliktu. Takzvané Sebeobranné síly (SDF), které vznikly v padesátých letech, byly (teoreticky) vytvořeny tak, aby pouze bránily Japonsko před útokem zvenčí. Ofenzivní operace zakazovala ústava.

V osobě premiéra Džuničiró Koizumiho vsak nyní Japonsko získalo vůdce, který si přeje, aby země byla vojensky proaktivní. Koizumi disponuje větsinou v obou komorách Dietu, japonského parlamentu, a i přes pokračující popularitu pacifismu hodlá učinit SDF schopnou ,,preventivní sebeobrany`` - což je forma ofenzivní akce pod jiným jménem. Japonské opoziční strany se svorně stavějí proti jeho návrhu.

Vyslání japonských mírových sil pod velením OSN do Kambodže v roce 1992 (což bylo poprvé, kdy se SDF o síle 240 000 mužů zúčastnila zahraniční mise) se setkalo s hořkými protesty. A zatímco logistická podpora japonských válečných lodí během nedávného afghánského konfliktu neobnásela žádné riziko, totéž již nemusí platit o nejnovějsí akci SDF - účasti na obnově v ,,pacifikovaných zónách`` v Iráku.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/DxlPeEC/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.