0

Je Izrael normální země?

NEW YORK – Květnové rozhodnutí Izraele vysadit svá komanda na flotilu propalestinských aktivistů bylo brutální. Usmrcení devíti civilistů těmito komandy byl strašlivý důsledek. Izraelská blokáda Gazy a okupace palestinských území na západním břehu Jordánu, nemluvě o silničních zátarasech, ničení domů a dalších každodenních ústrcích Palestinců, jsou rovněž formou institucionalizované nehumánnosti.

Prohlášení tureckého premiéra Recepa Tayyipa Erdogana, jenž izraelskou razii na loď aktivistů označil za „útok na svědomí lidskosti“, který „si zaslouží všechny formy prokletí“, a za „dějinný bod zvratu“, po němž „už nic nebude stejné“, se však jeví jako hysterické. Ať už si člověk myslí o různých izraelských vládách cokoliv (a já o té současné nemám valné mínění), reakce na násilí s posvěcením izraelského kabinetu se zdají mnohem vášnivější – a to nejen v Turecku – než reakce na zločiny spáchané vedoucími představiteli jiných zemí, s možnou výjimkou Spojených států. Obě země ostatně v očích mnoha kritiků často splývají.

Izrael například nikdy neučinil nic, co by se dalo srovnat s masakrem více než 20 000 členů Muslimského bratrstva ve městě Hamá z podnětu zesnulého syrského prezidenta Háfize Asada. Mnohem více muslimů je dnes stále zavražděno jinými muslimy než Izraelci, natožpak Američany. A když si člověk představí smrtelnou bilanci občanské války v Demokratické republice Kongo (více než čtyři miliony lidí), pak mu řeči o dějinných bodech zvratu po zabití devíti osob znějí trochu absurdně.

Na ničem z toho jako by však nezáleželo tolik jako na tom, co udělá Izrael.