0

Je přirozené být dobrý?

Je těžké si představit, že někdo projevy dobra považuje za problém, ale pro Charlese Darwina to platilo. Malé včelky dělnice, které se obětují na ochranu svých rojů – nejzazší příklad zvířecí dobroty – nedaly Darwinovi spát.

Za předpokladu, že Darwinovy myšlenky o evolučním přírodním výběru byly správné (a samozřejmě, že byly a jsou), tato podoba altruismu měla být v přírodě nesmírně vzácná. Je-li alfou i omegou evoluce prostřednictvím přírodní selekce vyšší míra reprodukce, pak by altruisté měli vymizet – a rychle. Oni ovšem zůstávají a Darwina to natolik mátlo, že o altruismu mluvil jako o problému, který by se mohl ukázat jako fatální pro celou jeho teorii evoluce.

Když pak Darwina napadlo řešení této nepěkné hádanky, málem mu to vyrazilo dech. Včely dělnice nepomáhají nějakému starému uskupení včel, nýbrž chrání svůj roj. A jejich roj se skládá ze zvláštních jedinců: pokrevních příbuzných.

Pokrevní příbuzní jsou si z podstaty velice podobní. Takže třebaže se včelky dělnice vzdávají vlastního života, potenciálně tím zachraňují stovky svých pokrevních příbuzných. Moderním žargonem bychom řekli, že včely dělnice pomáhají pokrevnímu příbuzenstvu, poněvadž pokrevní příbuzní jsou geneticky spříznění. Když pomůžeme svým pokrevním příbuzným, nepřímo podporujeme reprodukci kopií svých vlastních genů – kopií, které se právě vyskytují u vašeho příbuzenstva.