Stačí jen svoboda?

Potřebují demokracie hodnoty? Otázka se ve světle fotografií amerických vojáků mučících a ponižujících irácké vězně zdá absurdní. Je ale skutečností, že rozvoj demokracie historicky znamenal erozi sdílených hodnot a posilování nezávislosti jedince. To předpokládalo morální agnosticismus a pluralitu významů, z nichž žádný není svatý ani závazný pro všechny.

Demokracie sice některé společné hodnoty rozvíjí, avšak jde o hodnoty nesmírně liberální - jinými slovy, individuální práva trumfují kolektivní povinnosti. Pro současné demokraty je co nejúplnější respekt vůči autonomnímu jedinci, slovy Thomase Jeffersona, „samozřejmý". Dokáží však samotná občanská, politická a lidská práva zajistit sílu a přežití demokracií? Mají dnešní demokracie dostatek mravní síly, aby dokázaly shromáždit tolik energie - včetně sebeobětování -, kolik potřebují k přemožení nepřátel?

Takovéto otázky ještě nikdy v minulosti nebyly tak naléhavé, zčásti proto, že základní demokratické hodnoty bývaly méně abstraktní, než se jeví dnes. Dříve tyto hodnoty povzbuzovaly boj proti nacistickému a sovětskému totalismu, fašismu a vojenským diktaturám; v jejich jménu bylo dosaženo dekolonizace a menšiny získaly rovnoprávnost a důstojnost. Demokratické hodnoty sice možná jsou jednostranně nakloněné právům jednotlivce, ale právě to jim dodalo univerzálnosti a legitimizovalo boj proti útlaku, ať už k němu dochází kdekoliv.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles from our archive every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/vTYtF8s/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.