7

Je evropská finanční krize za námi?

LONDÝN – Nedávno ohlášená politika Evropské centrální banky spočívající v nákupech dluhopisů, kterou označuje za „přímé měnové transakce“ (outright monetary transactions, OMT), je známkou sbližování evropských centrálních bank s jejich anglosaskými protějšky. Postup ECB představuje sice doposud nejlepší naději na ukončení krize trvající už od roku 2010, ale zároveň výrazně zvyšuje sázky na činnost vlád.

Politický rámec ECB je dobře připraven k boji se systémovými vzplanutími, ale k hašení lokálních požárů je žalostně nevhodný, a ty se tak mohou nezvladatelně šířit. Program OMT, který dává ECB možnost kupovat suverénní dluhopisy zemí, jež se zavázaly, že reformují své ekonomiky, výrazně vyrovnává hrací plochu mezi ECB a jejími kolegyněmi ve vyspělých zemích. Španělsko má tytéž fiskální a strukturální problémy, které mělo před zavedením programu OMT, ale má teď externího věřitele poslední záchrany. To je zvrat ve hře.

Odliv kapitálu ze Španělska, ať už prodejem státních dluhopisů či likvidací soukromých pohledávek, za režimu před zavedením OMT vyvolával přísnější měnové podmínky. Prodej suverénních dluhopisů v rámci režimu fixních kurzů přímo tlačil jejich výnosy nahoru, zatímco odprodeje soukromých cenných papírů držených cizinci měly podobný účinek, ale skrze nepřímé kanály. Měnovému zpřísnění bylo předcházeno jen v rozsahu, v jakém jiný zdroj zahraničního kapitálu (buď soukromý, anebo ECB) dokázal odliv nahradit.

Bod, v němž se úvěrové riziko stává kurzovním/redenominačním rizikem, je nezřetelný. Proměna jde ale obvykle ruku v ruce s lokálními měnovými kontrakcemi, které zhoršují související riziko suverénní platební neschopnosti a krachů bank. Ve Španělsku, tak jako dříve v Řecku, získala měnová tíseň chronický charakter, jelikož bankám schází záruky uznatelné ECB.