Je doping špatný?

Diskuse o zakázaných látkách ve sportu má dnes svou pravidelnou sezonu, která se každoročně dostavuje spolu s cyklistickým závodem Tour de France. Letos byli v důsledku pozitivního dopingového testu nebo nedostavení se k němu vyloučeni ze závodu nebo z něj odstoupili průběžný lídr, dva další jezdci a dva týmy. Také konečný vítěz Alberto Contador čelí obvinění, že měl v loňském roce pozitivní test. Již tolik předních cyklistů bylo na doping pozitivně testováno nebo se z bezpečí sportovní výslužby přiznalo k jeho užívání, že lze dost dobře pochybovat, zda je vůbec možné být bez něj v tomto závodě konkurenceschopným.

Ve Spojených státech přiživil tuto debatu hon baseballisty Barryho Bondse za rekordem všech dob v počtu homerunů dosažených během kariéry. Všeobecně se předpokládá, že si Bonds vypomáhá léky a syntetickými hormony. Fanoušci na něj často bučí a posmívají se mu a podle řady lidí neměl komisař baseballové ligy Bud Selig navštěvovat utkání, při nichž Bonds mohl rekord vyrovnat či překonat.

Na špičkové úrovni je rozdíl mezi šampionem a polem poražených tak titěrný, a přitom na něm tolik záleží, že jsou sportovci tlačeni k tomu, aby udělali cokoliv kvůli zisku i té nejmenší výhody nad svými konkurenty. Je tedy rozumné chovat podezření, že zlaté medaile neputují k těm, kdo jsou „čistí“, nýbrž k těm, kdo nejúspěšněji maskují užívání dopingu tak, aby bez odhalení maximalizovali výkon.