0

Uzavírá se Čína, nebo otevírá?

I přes převahu iráckého příběhu se opět dostala na přední stránky novin Čína. Snesla se na ni kritika za její vyhýbavost ohledně epidemie SARS a dostalo se jí uznání za náhlou konstruktivní roli při dosažení jednání mezi USA a Severní Koreou o severokorejské nukleární neposlušnosti. Co nám tyto dvě zdánlivě různorodé reakce říkají o Číně a její utvářející se pozici ve světě?

Čínská odpověď na epidemii SARS svědčí o její téměř automatické obranné pozici, jakmile se zdá, že okolní svět zasahuje do záležitostí země nebo ji ohrožuje nějakým potenciálně škodlivým nebo ztrapňujícím způsobem. V tomto smyslu si stále značný vliv udržuje odkaz pokoření Číny ze strany Západu a Japonska v 19. století a na počátku 20. století, a to i přesto, že se v posledních dvou desetiletích vyvinula globalizovaná ,,Nová Čína". Tyto prožitky se vepsaly do čínské psychiky tak hluboko, že ani současný hospodářský a politický vzestup země nepřekonal niterný pocit šikanování a ukřivděnosti.

Nebylo by přílišným přeháněním říci, že si z historických ústrků Čína vytvořila úplnou totožnost. Maoistický ideologický názor vyrůstal z Leninovy teorie imperializmu, která měla s pomocí nekonečného přívalu propagandy namířené proti kapitalizmu, kolonializmu a zahraniční hegemonii tendenci posilovat pocit národního ponížení. Straničtí mluvčí stále často říkají, že určitá zahraniční intervence ,,zranila pocity čínského lidu", když mají pocit, že je Čína nespravedlivě pronásledována.

Tato hluboce zakořeněná podezíravost z mezinárodního vykořisťování je živnou půdou takového pohledu na skutečnost, který rozděluje na dravce a oběti a svaluje vinu na okolní svět. První reakcí Číny na SARS proto bylo zprávy o blížící se epidemii s dosahem pro celé veřejné zdravotnictví utajit.