Uzavírá se Čína, nebo otevírá?

I přes převahu iráckého příběhu se opět dostala na přední stránky novin Čína. Snesla se na ni kritika za její vyhýbavost ohledně epidemie SARS a dostalo se jí uznání za náhlou konstruktivní roli při dosažení jednání mezi USA a Severní Koreou o severokorejské nukleární neposlušnosti. Co nám tyto dvě zdánlivě různorodé reakce říkají o Číně a její utvářející se pozici ve světě?

Čínská odpověď na epidemii SARS svědčí o její téměř automatické obranné pozici, jakmile se zdá, že okolní svět zasahuje do záležitostí země nebo ji ohrožuje nějakým potenciálně škodlivým nebo ztrapňujícím způsobem. V tomto smyslu si stále značný vliv udržuje odkaz pokoření Číny ze strany Západu a Japonska v 19. století a na počátku 20. století, a to i přesto, že se v posledních dvou desetiletích vyvinula globalizovaná ,,Nová Čína". Tyto prožitky se vepsaly do čínské psychiky tak hluboko, že ani současný hospodářský a politický vzestup země nepřekonal niterný pocit šikanování a ukřivděnosti.

Nebylo by přílišným přeháněním říci, že si z historických ústrků Čína vytvořila úplnou totožnost. Maoistický ideologický názor vyrůstal z Leninovy teorie imperializmu, která měla s pomocí nekonečného přívalu propagandy namířené proti kapitalizmu, kolonializmu a zahraniční hegemonii tendenci posilovat pocit národního ponížení. Straničtí mluvčí stále často říkají, že určitá zahraniční intervence ,,zranila pocity čínského lidu", když mají pocit, že je Čína nespravedlivě pronásledována.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/aOQaZ9B/cs;