Evropská škodolibost vyvolaná krachem firmy Enron je tatam. Postaraly se o to dva skandály: loňský okolo firmy Vivendi a letošní kolem společnosti Parmalat. Evropa teď musí podobně jako Amerika - a ostatně jako celý kapitalistický svět - nekompromisněji vyžadovat stíhání a potrestání bossů, kteří kořistí na svých společnostech.
Američtí žalobci v případu Enron učinili v poslední době významný pokrok, když někteří vysoce postavení darebáci jako Andrew Fastow přiznali vinu a projevili ochotu vypovídat proti někdejším kolegům. Pan Fastow půjde do vězení na deset let; lidem, proti nimž vypovídá, hrozí tresty ještě vyšší.
Zdá se, že se italští žalobci horlivě snaží, aby lidé, kteří vyplenili firmu Parmalat, zaplatili obdobnou cenu. V podobných případech však jde o víc než jen o okradené společnosti a podvedené akcionáře. V sázce zde není nic menšího než vnímání spravedlnosti trhu a politická podpora tržně orientované politice kdekoliv na světě.
Kapitalistické ekonomiky vytvářejí nerovnosti, mnohdy přímo výrazné. Do jisté míry a do jistého okamžiku jsou rozdíly v příjmech dány rozdílnými schopnostmi, úsilím, investicemi do vzdělání a tak dále. Tyto rozdíly hrají nezastupitelnou roli v tom, že poskytují žádoucí stimuly pro investice, práci, inovace a růst.
Oč poskvrněnější však bude reputace trhu jakožto spravedlivého institutu, o to více budou průměrní občané nazírat na rozdíly v příjmech jako na pouhý výsledek korupce, nezákonných aktivit, konexí s veřejnými činiteli a tak dále. To zvýší poptávku po větší regulaci a hlubších zásazích vlády do ekonomiky - jen aby byli vzpurní a nedůvěryhodní kapitalisté pod větší kontrolou.
Čím více bude navíc na kumulaci bohatství pohlíženo jako na cosi ,,nespravedlivého" (tzn. jako na výsledek korupce a nezákonného jednání), tím silnější budou tlaky na drakonické zdanění ,,pochybně nabytých zisků". Kdyby kterékoliv z těchto populistických opatření přispělo k vytvoření spravedlivějších a lépe fungujících trhů, pak bychom řekli: ,,Budiž." Podobná reakce na zkorumpované byznysmeny bohužel uvádí do pohybu začarovaný kruh: vyšší míra regulace může vést k ještě větší korupci ze strany těch, kdo se jí chtějí vyhnout; vyšší zdanění bohatství vyvolá ještě větší daňové úniky, což celý systém ještě více poskvrní.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Dnes jsou bohužel i tak neslučitelné věci jako vysoce placení manažeři, skandály Enronu a Parmalatu, zpochybňované fúze a akvizice, rozkolísanost akciového trhu, ,,podřadné obligace" a nadhodnocená aktiva házeny do jednoho pytle opatřeného uštěpačnou nálepkou ,,kovbojský kapitalismus". Zvláště Evropané mají sklon vidět věci tímto způsobem - a vidět v silné vládě šerifa, který zabrání kovbojům, aby vystříleli město.
Tento jev je obzvláště znepokojivý, neboť Evropa se v poslední době vydala správným směrem, když deregulovala své trhy. Politická podpora pro tyto změny je stále nejistá, takže hrozí riziko, že oponenti mohou využít případů Parmalat, Enron, Vivendi a dalších jako záminky k obrácení celého procesu. V mnoha rozvojových zemích stojí protržním reformám v cestě slabé regulační orgány a rozšířené vnímání korupce; levice (populistická i jiná) tak může hodnověrně argumentovat, že kapitalismus je ,,zkorumpovaný" a musí se přesunout pod křídla vlády.
Právě to je významným důvodem, proč tržní kapitalismus tak těžce zapouští kořeny v rozvojovém světě. Jsou-li kapitalisté zkorumpovaní, jak můžete přesvědčit chudého rolníka, aby uvěřil v tržní hospodářství? Raději bude hlasovat pro populistickou politiku. Výsledkem je ještě větší korupce a nižší růst v jakési ,,korupcí vyvolané" pasti chudoby.
Skandál kolem Parmalatu může být ranou pro globální kapitalismus, ale v Itálii panuje naděje, že by tento případ mohl znamenat umíráček pro ekonomický systém, který je tradičně založen daleko více na ,,konexích" mezi soukromými skupinami - a mezi těmito skupinami a veřejným sektorem - než na konkurenčních trzích. Pro Itálii je očividným řešením posílit vyšetřovací a finanční instituce v zemi a zlepšit strukturu regulačních orgánů, zejména pak zkvalitnit jejich personál. K tomu ovšem nedojde přes noc a poptávka po větší regulaci může mezitím vyústit v uspořádání, které bude těžkopádné a neefektivní, což bude pro tržní síly v konečném důsledku spíše brzdou nežli korekcí.
Kontrola uvnitř italských firem by se měla posílit tak, aby bylo zajištěno, že v představenstvech veřejných společností bude sedět dostatečný počet členů bez výkonných pravomocí. V případě firmy Parmalat by byl pravděpodobně stačil jediný nezávislý člen představenstva, který by začal bít na poplach: v její správní radě však žádní neseděli.
Stejně tak by možná pomohlo, kdyby účetní firmy volili menšinoví vlastníci nebo kdyby je neplatila sama společnost, nýbrž burza cenných papírů. V tomto případě nezašly dostatečně daleko ani nedávné změny v USA: ty brání účetním firmám, aby fungovaly rovněž jako poradci dané společnosti, ale rozhodnutí o odměně pro účetní i nadále ponechávají v rukou samotné společnosti, čímž u účetních firem vytvářejí zvrácenou motivaci zpívat ve finanční zprávě píseň svého chlebodárce.
Je překvapivé, že zatímco má italská vláda plné ruce práce s reorganizací regulační a dozorčí struktury finančních institucí a finančních trhů v zemi, o nezávislých členech správních rad a účetních firmách se nikde nemluví. Dobří šerifové však potřebují aktivní občany, kteří budou sloužit v jejich ozbrojených četách a zasedat v porotách. Čistý kapitalismus potřebuje stejný druh všeobecné angažovanosti.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
In the United States and Europe, immigration tends to divide people into opposing camps: those who claim that newcomers undermine economic opportunity and security for locals, and those who argue that welcoming migrants and refugees is a moral and economic imperative. How should one make sense of a debate that is often based on motivated reasoning, with emotion and underlying biases affecting the selection and interpretation of evidence?
To maintain its position as a global rule-maker and avoid becoming a rule-taker, the United States must use the coming year to promote clarity and confidence in the digital-asset market. The US faces three potential paths to maintaining its competitive edge in crypto: regulation, legislation, and designation.
urges policymakers to take decisive action and set new rules for the industry in 2024.
The World Trade Organization’s most recent ministerial conference concluded with a few positive outcomes demonstrating that meaningful change is possible, though there were some disappointments. A successful agenda of reforms will require more members – particularly emerging markets and developing economies – to take the lead.
writes that meaningful change will come only when members other than the US help steer the organization.
Evropská škodolibost vyvolaná krachem firmy Enron je tatam. Postaraly se o to dva skandály: loňský okolo firmy Vivendi a letošní kolem společnosti Parmalat. Evropa teď musí podobně jako Amerika - a ostatně jako celý kapitalistický svět - nekompromisněji vyžadovat stíhání a potrestání bossů, kteří kořistí na svých společnostech.
Američtí žalobci v případu Enron učinili v poslední době významný pokrok, když někteří vysoce postavení darebáci jako Andrew Fastow přiznali vinu a projevili ochotu vypovídat proti někdejším kolegům. Pan Fastow půjde do vězení na deset let; lidem, proti nimž vypovídá, hrozí tresty ještě vyšší.
Zdá se, že se italští žalobci horlivě snaží, aby lidé, kteří vyplenili firmu Parmalat, zaplatili obdobnou cenu. V podobných případech však jde o víc než jen o okradené společnosti a podvedené akcionáře. V sázce zde není nic menšího než vnímání spravedlnosti trhu a politická podpora tržně orientované politice kdekoliv na světě.
Kapitalistické ekonomiky vytvářejí nerovnosti, mnohdy přímo výrazné. Do jisté míry a do jistého okamžiku jsou rozdíly v příjmech dány rozdílnými schopnostmi, úsilím, investicemi do vzdělání a tak dále. Tyto rozdíly hrají nezastupitelnou roli v tom, že poskytují žádoucí stimuly pro investice, práci, inovace a růst.
Oč poskvrněnější však bude reputace trhu jakožto spravedlivého institutu, o to více budou průměrní občané nazírat na rozdíly v příjmech jako na pouhý výsledek korupce, nezákonných aktivit, konexí s veřejnými činiteli a tak dále. To zvýší poptávku po větší regulaci a hlubších zásazích vlády do ekonomiky - jen aby byli vzpurní a nedůvěryhodní kapitalisté pod větší kontrolou.
Čím více bude navíc na kumulaci bohatství pohlíženo jako na cosi ,,nespravedlivého" (tzn. jako na výsledek korupce a nezákonného jednání), tím silnější budou tlaky na drakonické zdanění ,,pochybně nabytých zisků". Kdyby kterékoliv z těchto populistických opatření přispělo k vytvoření spravedlivějších a lépe fungujících trhů, pak bychom řekli: ,,Budiž." Podobná reakce na zkorumpované byznysmeny bohužel uvádí do pohybu začarovaný kruh: vyšší míra regulace může vést k ještě větší korupci ze strany těch, kdo se jí chtějí vyhnout; vyšší zdanění bohatství vyvolá ještě větší daňové úniky, což celý systém ještě více poskvrní.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Dnes jsou bohužel i tak neslučitelné věci jako vysoce placení manažeři, skandály Enronu a Parmalatu, zpochybňované fúze a akvizice, rozkolísanost akciového trhu, ,,podřadné obligace" a nadhodnocená aktiva házeny do jednoho pytle opatřeného uštěpačnou nálepkou ,,kovbojský kapitalismus". Zvláště Evropané mají sklon vidět věci tímto způsobem - a vidět v silné vládě šerifa, který zabrání kovbojům, aby vystříleli město.
Tento jev je obzvláště znepokojivý, neboť Evropa se v poslední době vydala správným směrem, když deregulovala své trhy. Politická podpora pro tyto změny je stále nejistá, takže hrozí riziko, že oponenti mohou využít případů Parmalat, Enron, Vivendi a dalších jako záminky k obrácení celého procesu. V mnoha rozvojových zemích stojí protržním reformám v cestě slabé regulační orgány a rozšířené vnímání korupce; levice (populistická i jiná) tak může hodnověrně argumentovat, že kapitalismus je ,,zkorumpovaný" a musí se přesunout pod křídla vlády.
Právě to je významným důvodem, proč tržní kapitalismus tak těžce zapouští kořeny v rozvojovém světě. Jsou-li kapitalisté zkorumpovaní, jak můžete přesvědčit chudého rolníka, aby uvěřil v tržní hospodářství? Raději bude hlasovat pro populistickou politiku. Výsledkem je ještě větší korupce a nižší růst v jakési ,,korupcí vyvolané" pasti chudoby.
Skandál kolem Parmalatu může být ranou pro globální kapitalismus, ale v Itálii panuje naděje, že by tento případ mohl znamenat umíráček pro ekonomický systém, který je tradičně založen daleko více na ,,konexích" mezi soukromými skupinami - a mezi těmito skupinami a veřejným sektorem - než na konkurenčních trzích. Pro Itálii je očividným řešením posílit vyšetřovací a finanční instituce v zemi a zlepšit strukturu regulačních orgánů, zejména pak zkvalitnit jejich personál. K tomu ovšem nedojde přes noc a poptávka po větší regulaci může mezitím vyústit v uspořádání, které bude těžkopádné a neefektivní, což bude pro tržní síly v konečném důsledku spíše brzdou nežli korekcí.
Kontrola uvnitř italských firem by se měla posílit tak, aby bylo zajištěno, že v představenstvech veřejných společností bude sedět dostatečný počet členů bez výkonných pravomocí. V případě firmy Parmalat by byl pravděpodobně stačil jediný nezávislý člen představenstva, který by začal bít na poplach: v její správní radě však žádní neseděli.
Stejně tak by možná pomohlo, kdyby účetní firmy volili menšinoví vlastníci nebo kdyby je neplatila sama společnost, nýbrž burza cenných papírů. V tomto případě nezašly dostatečně daleko ani nedávné změny v USA: ty brání účetním firmám, aby fungovaly rovněž jako poradci dané společnosti, ale rozhodnutí o odměně pro účetní i nadále ponechávají v rukou samotné společnosti, čímž u účetních firem vytvářejí zvrácenou motivaci zpívat ve finanční zprávě píseň svého chlebodárce.
Je překvapivé, že zatímco má italská vláda plné ruce práce s reorganizací regulační a dozorčí struktury finančních institucí a finančních trhů v zemi, o nezávislých členech správních rad a účetních firmách se nikde nemluví. Dobří šerifové však potřebují aktivní občany, kteří budou sloužit v jejich ozbrojených četách a zasedat v porotách. Čistý kapitalismus potřebuje stejný druh všeobecné angažovanosti.