0

Druhá a poslední šance pro Irsko

Irští voliči se opět chystají hlasovat o smlouvě z Nice. Že už jste zapomněli, co za touto smlouvou vězí? Inu, jde o jeden z oněch až příliš častých kompromisů, k nimž dospějí hlavy států a vlád zemí EU, když se snaží prokousat se některými praktickými problémy a jiné odložit.

Kompromis dosažený v Nice před čtyřmi lety je důležitý proto, že kromě dalších ustanovení obsahuje veškeré formality rozdělení hlasů a podílu na moci mezi instituce EU, které musí být uvedeny do praxe dřív, než bude Unie moci přijmout nové členy. Rozšíření je nejdůležitější kapitolou evropské agendy a smlouva z Nice je jeho základním kamenem. Bez ní nebude možné uchazeče o členství vyzvat k přistoupení do Unie, jak bylo přislíbeno před deseti lety v Kodani.

Irové smlouvu z Nice odmítli minulý rok v referendu. Všechny instituce v zemi - její vláda, hlavní politické strany (včetně opozice), odbory a zaměstnavatelé - přijetí smlouvy podporovaly. Nikdo ze stoupenců přijetí ovšem nedokázal jasně říci, proč by lidé při hlasování měli říci ano. Jejich voliči tedy nakonec celou věc ignorovali. Smlouva byla zamítnuta 54% hlasů, ale k hlasovacím urnám se obtěžovalo pouhých 35% oprávněných voličů.

Je stále těžké pochopit, proč odmítnutí získalo tolik příznivců, a to i na pozadí všeobecné apatie. Opozici vystupující proti smlouvě z Nice tvořil a stále tvoří podivný irský mišmaš pacifismu, náboženství a socialismu okořeněný některými neuvěřitelnými místními výstřednostmi. A tak i přes úspěšné prosazení zvláštního protokolu ke smlouvě z Nice, který zaručuje hýčkanou irskou neutralitu, stojí stoupenci přijetí smlouvy před obtížným úkolem.