Králové-filozofové versus prezidenti-filozofové

LONDÝN – Když jsem se nedávno setkal s irským prezidentem Michaelem Higginsem – účastnili jsme se stejné akce a on na ní vystoupil s projevem, v němž dal do souvislosti svou nově zahájenou „etickou iniciativu“ s knihou Kolik je dost? Peníze a dobrý život, kterou jsem napsal se svým synem–, žasl jsem nad jeho oddaností myšlení. Pro irského prezidenta-básníka je pohrávání si s myšlenkami skutečnou vášní – vášní, kterou by mělo přijmout za svou více hlav států.

Letos v květnu sdělil Higgins studentům ekonomie na Chicagské univerzitě, že studují deformovaný obor, odtržený od vlastních etických a filozofických kořenů. „Nedávná ekonomická a finanční vzedmutí,“ konstatoval, „nemilosrdně obnažila nedostatky intelektuálních nástrojů poskytovaných ekonomií hlavního proudu i jejích základních předpokladů týkajících se trvalé udržitelnosti samoregulujících se trhů“, zejména „do značné míry neregulovaných globálních finančních trhů.“ Poté navrhl „kritické přezkoumání některých klíčových předpokladů tvořících základ ekonomie v podobě, v jaké se v současné době vyučuje na univerzitních katedrách po celém světě“.

Které jiné hlavy států by dokázaly tak přesně vystihnout nedostatky ekonomie, a opřít přitom své argumenty o citáty nejen Adama Smitha, ale i Maxe Webera, Thorsteina Veblena a Jürgena Habermase?

https://prosyn.org/JeHfcYPcs