Dean Rohrer

Libye na způsob Iráku

ŽENEVA – V době, kdy postrevoluční Libye hledí kupředu, nabízí se Irák jako nebezpečný příklad. Po 42 letech diktatury potřebuje Libye – podobně jako Irák po pádu Saddáma Husajna v roce 2003 – víc než jen zbožná přání, aby se stala pulzující demokracií. Potřebuje organizované budování státu v Tripolisu – a realistickou politiku v hlavních městech západních zemí.

Úspěšné přechody k demokracii závisejí od prvopočátku na faktorech, které v Libyi stále kriticky scházejí – na relativně soudržném vedení, na aktivní občanské společnosti a na národní jednotě. Bez těchto faktorů Libye pravděpodobně nedokáže najít svou tvář a podobně jako postsaddámovský Irák bude trpět trvalým politickým rozkolem, nevyzpytatelným občanským chaosem a také dlouhou řadou geopolitických tlaků.

Odvrácení takového výsledku předpokládá silné politické centrum. Libye je však už od vypuknutí povstání v únoru 2011 politicky atomizovaná. Postrádá takovou občanskou společnost, jaká by se byla mohla postavit do čela povstání a zasít semínka postautoritářské politiky, jak se stalo v Tunisku a také (o něco problematičtěji) v Egyptě.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles from our archive every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/mN5xPr3/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.