0

Pracovní místa mír do Iráku nepřinesou

Jak do Iráku přitéká první kapka „přívalu“ vojáků USA, který ohlásil prezident Bush, dostává se do popředí další otázka ohledně nové prezidentovy politiky, jež tu má odvrátit totální občanskou válku. Může použití amerických financí ke znovuotevření iráckých státních podniků přimět mladé muže k opuštění povstání a sektářských milic? Ta myšlenka zní logicky: muž s dobrým zaměstnáním, které mu dává možnost vybudovat si slušný život, nebude chtít bojovat s Američany ani se svými iráckými krajany, nebo ne?

Tato strategie opřená o pracovní místa bohužel s největší pravděpodobností násilí neomezí. Irácké státní podniky byly úhelným kamenem hospodářské politiky Saddáma Husajna. Tyto státní společnosti, podepírané vojenskými zakázkami, ovšem nikdy neměly dobré řízení a nebyly efektivní; výrazně nadbytečně personálně obsazené, produkovaly jen málo, podobně jako zkrachovalé státní podniky někdejšího Sovětského svazu.

Kromě ropného a energetického sektoru státní podniky navíc nikdy nebyly v Iráku významnými zaměstnavateli. Například zhruba 180 podniků při ministerstvu průmyslu a nerostů, pod které spadají všechny státní výrobní podniky, nezaměstnávalo v zemi s 27 miliony obyvatel nikdy víc než 100 tisíc pracujících.

Zaměstnanci státních podniků stále pobírají mzdy, třebaže asi třetina jejich pracovišť byla zničena. Například cukrovar v Sulajmáníji byl vybombardován už během irácko-íránské války v 80. letech, ale jeho zaměstnanci stále dostávají plat, ačkoliv do práce se tu hlásí už jen krysy a holubi.