0

Irácké nakročení

Poměrně úspěšné volby v Iráku jsou sice zásadním vítězstvím demokracie, ale už ne nutně liberální reformy na Středním východě.

Jde o důležitý rozdíl. Protidemokratické síly, jež se pokusily zabránit lidem v hlasování, tvořily teroristické skupiny Arabů sunnitské větve islámu, jejichž členové sahají od přívrženců svržené diktatury Saddáma Husajna až po stoupence extremistického islamismu Usámy bin Ládina. Vzhledem k tomu, že sunnitští Arabové, tvořící méně než 25% populace, věděli, že v demokratických volbách zvítězit nemohou, mnozí jejich předáci vyzývali k bojkotu.

Naproti tomu 75% obyvatel Iráku tvoří Arabové šíitského proudu islámu, kteří vědí, že budou nový režim ovládat, a Kurdové, již chtějí místní autonomii. Drtivá většina populace tudíž měla jistotu, že demokraticky zvolená vláda bude sloužit jejich zájmům, a proto se nadšeně účastnila voleb. Vskutku, duchovní šíitských muslimů nařídili svým lidem – včetně žen –, aby volili, s výstrahou, že zůstat ve volební den doma, je hřích.

Jestliže však dobrou zprávou z iráckých voleb byla vysoká volební účast, třebaže založená spíš na vlastních zájmech společenství než na víře v demokracii, špatnou zprávou je zvolené vedení, které nesmýšlí demokraticky. Strany zastávající liberální reformu, které se snažily překonat přináležitost k té či oné komunitě a oslovit všechny Iráčany, neuspěly. Vítězná koalice sice následuje ajatolláha Alího Sistáního, jehož lze označit za umírněného islamistu, ale mnozí její členové jsou radikální. V budoucnu, zejména bez Sistáního, jemuž je 74 let, by se nový režim mohl proměnit v diktaturu.