Mnoho lidí po celém světě se vyžívá v tom, čemu Němci říkají „Schadenfreude“: ve škodolibé radosti z utrpení druhých. Tato škodolibost jako by vyvěrala z utrpení, které Spojené státy zažívají po čtyřletém úsilí o stabilizaci Iráku.
Na jedné straně je tato reakce předvídatelná. Odpor vůči bohatým a mocným není ničím novým. USA však v posledních několika letech prohloubily tuto reakci tím, co dělaly a jak to dělaly.
Pro některé to bylo rozhodnutí vstoupit do války v Iráku, pro jiné Guantánamo a pocit, že americká spravedlnost měří dvojím metrem. Pro ještě jiné to pak byla absence trvalého úsilí nastolit mír mezi Izraelci a Palestinci nebo americký odpor vůči Mezinárodnímu trestnímu soudu a „kjótskému protokolu“ o klimatických změnách. Výsledkem je, že antiamerikanismus nabral na rozsahu i intenzitě.
Mnoho lidí po celém světě se vyžívá v tom, čemu Němci říkají „Schadenfreude“: ve škodolibé radosti z utrpení druhých. Tato škodolibost jako by vyvěrala z utrpení, které Spojené státy zažívají po čtyřletém úsilí o stabilizaci Iráku.
Na jedné straně je tato reakce předvídatelná. Odpor vůči bohatým a mocným není ničím novým. USA však v posledních několika letech prohloubily tuto reakci tím, co dělaly a jak to dělaly.
Pro některé to bylo rozhodnutí vstoupit do války v Iráku, pro jiné Guantánamo a pocit, že americká spravedlnost měří dvojím metrem. Pro ještě jiné to pak byla absence trvalého úsilí nastolit mír mezi Izraelci a Palestinci nebo americký odpor vůči Mezinárodnímu trestnímu soudu a „kjótskému protokolu“ o klimatických změnách. Výsledkem je, že antiamerikanismus nabral na rozsahu i intenzitě.