0

Irák, Katrina, Irák

Před čtyřmi lety stál americký prezident George W. Bush na vratké politické půdě. V kontroverzních volbách v roce 2000 zvítězil jen o vlas a výzkumy veřejného mínění ukazovaly, že Američané vůči němu i nadále chovají pochybnosti. Po teroristických útocích z 11. září 2001 nalezl Bush svůj hlas a americký lid se semkl kolem jeho úřadu. Díky Usámu bin Ládinovi zaznamenala Bushova popularita strmý růst, a přestože se důvěra v něj do voleb v roce 2004 snížila, jeho „válka proti terorismu“ mu pomohla zvítězit i podruhé.

V září 2005 pak hurikán Katrina pravděpodobně zabil nejméně tolik Američanů jako teroristické útoky v roce 2001, avšak s opačným účinkem na Bushovu popularitu, která klesla na historické minimum. Proč ten znepokojivý rozdíl?

Například proto, že útoky z 11. září měl na svědomí lidský nepřítel a navzdory nedostatečné domácí připravenosti na podobnou událost byl vztek Američanů namířen směrem ven. Katrina byla naopak strašlivou přírodní katastrofou, kterou však národní meteorologická služba předpověděla s působivou přesností. Vzhledem k nedostatečné přípravě a pomalé reakci Bushovy administrativy byl vztek tentokrát namířen proti prezidentovi.

Jistě, část viny za slabou přípravu je třeba přičíst státním a místním představitelům. Podstatný díl zodpovědnosti nicméně nese Bushova administrativa. V předvolební kampani v roce 2000 chválil Bush Federální agenturu pro řízení záchranných prací (FEMA) Billa Clintona za její efektivitu. Jako prezident s ní však nakládal jako s odkladištěm svých chráněnců, když její vrcholné činitele nahradil politickými přáteli, kteří měli jen málo zkušeností se zvládáním mimořádných událostí.