Workers at the Iranian Khodro car manufacturing plant make Iranian car models Scott Peterson/Getty Images

Jak Írán zareaguje na nové sankce

PRINCETON – Íránský rial ztratil od prosince 2017 třetinu své hodnoty. A prudké znehodnocení směnného kurzu 10. dubna přimělo tamní vládu k tomu, aby zastavila domácí transakce v zahraniční měně a zakázala držení zahraničních měn v hodnotě přesahující 10 000 eur (12 000 dolarů).

Tento krok vlády představuje radikální změnu kurzu po třech desetiletích relativně liberální hospodářské politiky, kdy úřady povolovaly devizové transakce v soukromém sektoru, a dokonce i odliv kapitálu. Nejde o pouhý projev íránských obav z opětovného zavedení sankcí ze strany USA po 12. květnu, kdy se očekává, že americký prezident Donald Trump dostojí svému slibu z předvolební kampaně a odstoupí od jaderné dohody s Íránem z roku 2015. Spíše se už Írán adaptuje na nový svět, v němž vyhlídka sblížení se Západem slábne.

V situaci, kdy hrozba obnovení amerických sankcí už dnes zapříčinila krizi rialu, využívá Trumpova administrativa jaderné dohody, dříve známé pod názvem Společný komplexní akční plán (JCPOA), k tomu, aby se pokusila donutit Írán k přijetí dalších omezení jeho jaderného programu a také programu balistických raket. Vzhledem k tomu, že v případě JCPOA usedl Írán k jednacímu stolu necelý rok po předchozím zhroucení směnného kurzu – v říjnu 2012 o 200% –, není zcela od věci domněnka, že vláda Trumpovým požadavkům ustoupí.

Rok 2018 však není rok 2012. Íránci jsou dnes mnohem méně optimističtí v otázce nápravy vztahů se Západem, a zejména s USA. Pokud tedy USA nesplní své závazky dané JCPOA, bude pro íránské lídry obtížné, ne-li přímo nemožné odůvodnit další ústupky.

Íránci jsou navíc mnohem méně optimističtí také v otázce schopnosti prezidenta Hasana Rúháníhozajistit větší prosperitu, jak ukázaly rozsáhlé prosincové a lednové protesty. Zhroutí-li se Rúhánímu naděje na tržní reformy a těsnější integraci se Západem, možná bude nucen změnit kurz a přijmout „preferenci Východu před Západem“ hlásanou íránským nejvyšším vůdcem, ajatolláhem Alím Chameneím.

To by zajisté vyhovovalo íránským stoupencům tvrdé linie, kteří už dlouho brojí proti Rúháního protržním a proglobalizačním reformám. Jejich upřednostňovanou strategií, jež dnes získává půdu pod nohama, je příklon k „rezistentní ekonomice“. Tento přístup, s nímž poprvé přišel v roce 2012 Chameneí, se opírá o nahrazování dovozu a upřednostňuje domácí investice před zahraničními ve snaze snížit závislost Íránu na západních ekonomikách a posílit jeho odolnost vůči hospodářským sankcím.

What do you think?

Help us improve On Point by taking this short survey.

Take survey

Zdálo se, že po uzavření JCPOA potřeba rezistentní ekonomiky vymizela. Íránské hospodářství se po dvou letech záporného růstu v roce 2016 výrazně zotavilo, neboť byly zrušeny mezinárodní sankce. Ekonomika rostla tempem 12,5% ročně, do značné míry díky zdvojnásobení ropného exportu. Od té doby však zotavení citelně zpomalilo. V roce 2017 se tempo růstu vrátilo zhruba na 4% a očekává se, že zůstane nízké i v příštích několika letech.

Stejně tak platí, že jakmile JCPOA vstoupila v platnost, vzniklo v íránské ekonomice 600 000 nových pracovních míst, avšak ani to nestačí k absorbci prudkého přírůstku počtu mladých lidí v zemi. Nezaměstnanost je dnes dokonce na historickém maximu, což platí zejména o mladých Íráncích s vysokoškolským vzděláním. Podle sčítání lidu provedeného v roce 2016 je ve skupině vysokoškoláků ve věku 20-29 let bez zaměstnání 36% mužů a 50% žen.

Jedním z důvodů nedostatečné nabídky pracovních míst je skutečnost, že vedoucí představitelé Íránu nedokázali v zemi zlepšit podmínky pro soukromé investice. V žebříčku podnikatelského prostředí „Doing Business“, který vypracovává Světová banka, obsadil Írán v letošním roce 124. místo, což je oproti loňsku setrvalý stav. Liberalizačním reformám stojí v cestě mocné partikulární zájmy, a íránská ekonomika tak zůstává stejně nekonkurenceschopná jako dříve.

Přesto je za bezkrevný výkon Íránu do značné míry na vině i Rúháního ekonomický tým, který se nedokáže popasovat s vršícími se hospodářskými problémy. Jestli někdy Rúhání držel klíč od dveří k prosperitě, jak s oblibou tvrdil ve své prezidentské kampani v roce 2013, pak nedokázal včas najít klíčovou dírku.

Téměř pět let po Rúháního zvolení zůstává iránská bankovní soustava nesolventní. Íránské banky, které nesou zátěž nesplacených úvěrů nahromaděných během realitního boomu v prvních letech nového tisíciletí, nemohou kvůli sankcím poskytovat od roku 2012 investiční úvěry. Ve snaze přilákat vklady nabízejí úrokové sazby, které o deset procentních bodů převyšují inflaci, a předchozí vkladatele vyplácejí z nových vkladů. Vláda už odhalila a překazila několik pyramidových her. Pro zbytek nesolventních bank v zemi je však jedinou možností čekat na další realitní boom.

A aby toho nebylo málo, setrvale vysoké úrokové sazby stlačily fixní investice zhruba na úroveň 20% HDP, což je přinejmenším o deset procentních bodů méně, než je zapotřebí ke snížení nezaměstnanosti. Veřejné investice přitom nedosahují ani 3% HDP, což postačuje sotva na financování údržby a oprav stávající infrastruktury. A protože naděje na vydatný příliv zahraničního kapitálu slábne, existuje jen malá pravděpodobnost, že se investice výrazně zvýší.

Zahraniční investoři přistupovali k Íránu obezřetně už před Trumpovým zvolením: podepisovali projekty, ale otáleli s faktickým vyčleňováním zdrojů. Podle Mezinárodního měnového fondu bylo v roce 2016 přislíbeno na nejrůznější projekty 12 miliard dolarů ze zahraničních zdrojů, ale skutečně se proinvestovalo jen 2,1 miliardy dolarů. A když nyní vláda zavedla nová omezení kapitálových toků, atraktivita země pro zahraniční investory se nadále sníží.

Kapitálové kontroly jsou samozřejmě v souladu s „rezistentní ekonomikou“ upřednostňovanou konzervativci, z nichž jeden nedávno přiživil obavy z odlivu kapitálu prohlášením, že za pouhých pár měsíců odteklo ze země 30 miliard dolarů. Ve skutečnosti to pravděpodobně bylo 10 miliard.

Každopádně platí, že podle toho, zda a jak rychle se JCPOA v následujících měsících rozpadne, mohou být kapitálové kontroly pouhým začátkem velkého obratu. V situaci, kdy se ekonomická rozhodnutí přesunou z trhů na vládu, se Rúháního snaha vytvořit konkurenceschopnou a globalizovanou íránskou ekonomiku se skřípěním brzd zastaví.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

http://prosyn.org/cHtpDMK/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.