Významným nedostatkem v dnešním světě je přetrvávající pojetí geopolitiky, v níž je výhra jednoho nutně prohrou druhého. V období po studené válce přitom svět v rámci podpory míru a stability očekával něco jiného. Místo toho se po teroristických útocích z 11. září 2001 vychýlilo těžiště směrem ke „globální válce proti teroru“, která se v praxi stala odůvodněním pro udržování studenoválečnické mentality a podporu strategií preventivní války a změny režimu, jež pouze zintenzivnily nedostatek bezpečnosti, nestabilitu a mezinárodní terorismus.
Vezměte si mou zemi, Írán, která už 250 let nikoho nenapadla. Po desetiletích boje proti diktatuře a zahraniční nadvládě jsme si v roce 1979 zajistili svobodu a nezávislost tím, že jsme vytvořili takový politický systém, pro jaký jsme se rozhodli. Místo aby však Spojené státy navázaly s Íránem na základě této nové reality přátelské vztahy, ustavičně se snažily obnovit svou nadvládu, a dokonce poskytly mohutnou diplomatickou, finanční i vojenskou pomoc Saddámu Husajnovi při jeho válce proti mé zemi v 80. letech.
Současný spor o mírový a právoplatný jaderný program Íránu je součástí tohoto schématu plného nepodložených obvinění, dvojího metru a morální i právní nedůslednosti, které se vesměs ukrývají za údajnou hrozbou šíření. Mírový jaderný program Íránu však vznikl koncem šedesátých a v sedmdesátých letech. Poptávka Íránu po energii přesáhne jeho nabídku, což v blízké budoucnosti dost možná sníží, či dokonce eliminuje jeho ropné exportní kapacity. Do roku 2020 tudíž Írán naléhavě potřebuje vyrobit 20 000 megawatt jaderné energie.
Významným nedostatkem v dnešním světě je přetrvávající pojetí geopolitiky, v níž je výhra jednoho nutně prohrou druhého. V období po studené válce přitom svět v rámci podpory míru a stability očekával něco jiného. Místo toho se po teroristických útocích z 11. září 2001 vychýlilo těžiště směrem ke „globální válce proti teroru“, která se v praxi stala odůvodněním pro udržování studenoválečnické mentality a podporu strategií preventivní války a změny režimu, jež pouze zintenzivnily nedostatek bezpečnosti, nestabilitu a mezinárodní terorismus.
Vezměte si mou zemi, Írán, která už 250 let nikoho nenapadla. Po desetiletích boje proti diktatuře a zahraniční nadvládě jsme si v roce 1979 zajistili svobodu a nezávislost tím, že jsme vytvořili takový politický systém, pro jaký jsme se rozhodli. Místo aby však Spojené státy navázaly s Íránem na základě této nové reality přátelské vztahy, ustavičně se snažily obnovit svou nadvládu, a dokonce poskytly mohutnou diplomatickou, finanční i vojenskou pomoc Saddámu Husajnovi při jeho válce proti mé zemi v 80. letech.
Současný spor o mírový a právoplatný jaderný program Íránu je součástí tohoto schématu plného nepodložených obvinění, dvojího metru a morální i právní nedůslednosti, které se vesměs ukrývají za údajnou hrozbou šíření. Mírový jaderný program Íránu však vznikl koncem šedesátých a v sedmdesátých letech. Poptávka Íránu po energii přesáhne jeho nabídku, což v blízké budoucnosti dost možná sníží, či dokonce eliminuje jeho ropné exportní kapacity. Do roku 2020 tudíž Írán naléhavě potřebuje vyrobit 20 000 megawatt jaderné energie.