Političtí klerici Íránu

Íránský teokratický režim se zdá sebevědomější než kdy dřív. Remíza v zápase se Západem ohledně jeho jaderného programu společně s jeho vazbami na Sýrii a narůstajícím vlivem v Libanonu a Iráku jsou poukazem na zrod silné regionální mocnosti. Zatímco však západní analytici a sousedé Íránu vyhlašují poplach, autorita režimu se ve skutečnosti opírá o nejisté základy.

Revoluce roku 1979 ukončila íránskou monarchickou tradici a vytvořila nový politický řád, který byl vystavěn na šíitských teologických základech a dal absolutní vládní pravomoc šíitskému právníkovi a duchovnímu. Během dlouhé historie Íránu uplatňovaly šíitské kněžské semináře obrovský vliv na íránskou společnost i politiku, ale vždy se považovaly za občanské instituce. Establishment seminářů se začal pokládat za zdroj politické legitimity až s íránskou revolucí.

Tato změna vycházela z teorie ajatolláha Chomejního o „právníku-vládci“. Podle Chomejního názoru právník-vládce může upravovat náboženské zákony dle své interpretace potřeb režimu. Náboženská interpretace – dříve nesmírně decentralizovaná úloha, již uskutečňovaly různé semináře, – byla tudíž koncentrována do rukou politického předáka. V souladu s tím přestal být establishment seminářů občanskou strukturou, která spravovala pouze náboženské záležitosti, ale vyvinul se naopak v unifikovanou, ideologickou partaj sloužící zájmům režimu.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/KiemCOL/cs;