0

Íránské možnosti

Berlín – Prezidentu Bushovi se v Evropě zdařilo přesvědčit lídry EU, aby zpřísnili sankce vůči Íránu, a John McCain a Barack Obama diskutují o tom, zda je potřeba, aby USA hovořily s íránskými vládci, takže problematika íránského jaderného programu se rozpaluje. Není divu, že Íránci debatu sledují se zaujetím. Musí ale udělat víc než jen přihlížet.

Íránská politická elita za sobě přiměřený mezinárodní protějšek nepovažuje Evropu, ale Spojené státy. Jedině USA mohou islámské republice dát bezpečnostní záruky, po nichž prahne. Ba USA by měly být připravené takové záruky nakonec poskytnout, chtějí-li, aby Írán podezřelejší složky svého jaderného programu ukončil.

K tomu, aby budoucí dialog s USA uspěl, musí však Írán přispět svým dílem. Při rozhovorech s příslušníky íránské politické obce mě neustále zaráží, že řešení jaderného konfliktu (jakož i dalších problémů, u nichž má Írán své zájmy) považují v prvé řadě za zodpovědnost USA, Evropy a dalších velmocí, nikoli ovšem Íránu.

Taková pasivita není v íránském zájmu. Jako podstatný regionální aktér na Středním východě může Írán vyvolávat a rozdmýchávat konflikty, ale také přispívat k jejich řešení. Avšak málokdo v íránském establishmentu chápe, že z úlohy regionální mocnosti plyne zodpovědnost a že jedině odpovědné chování může vytvářet legitimitu a kladné přijetí, po nichž Írán touží. Íránští tvůrci politik tudíž musí usilovat o rozvíjení vlastních idejí směřujících k dojednání východiska z jaderných a dalších regionálních problémů a zároveň přemýšlet o tom, jak by Írán mohl oživit důvěru ve své činy.