Bůh a žena v Íránu

PRINCETON – Moje babička patřila k prvním ženám, které na Vídeňské univerzitě studovaly matematiku a fyziku. Když studium v roce 1905 absolvovala, univerzita ji nominovala na své nejvyšší vyznamenání, které mělo podobu předání prstenu s vyrytými iniciálami císaře. Žádná žena však do té doby nebyla na tuto poctu nominována a císař František Josef odmítl cenu udělit ženě.

O více než sto let později by si člověk myslel, že už jsme překonali přesvědčení, podle něhož nejsou ženy pro nejvyšší úroveň vzdělání v jakékoliv oblasti studia dostatečně vhodné. Proto je tak znepokojivá zpráva, že více než 30 íránských univerzit zakázalo ženám účast na více než 70 studijních kurzech – od strojírenství, jaderné fyziky a informatiky až po anglickou literaturu, archeologii a obchod. Podle íránské právničky, bojovnice za lidská práva a nositelky Nobelovy ceny míru Širín Ebadiové jsou tyto restrikce součástí vládní politiky omezování příležitostí pro ženy mimo jejich domov.

Zákazy jsou obzvláště ironické s ohledem na to, že podle UNESCO má Írán nejvyšší poměr absolventek k absolventům na světě. Loni tvořily ženy 60% všech studentů, kteří na tamních univerzitách složili zkoušky, a vedly si dobře i v tradičně mužských oborech, jako je strojírenství.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles from our archive every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/cBCnuS9/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.