Bůh a žena v Íránu

PRINCETON – Moje babička patřila k prvním ženám, které na Vídeňské univerzitě studovaly matematiku a fyziku. Když studium v roce 1905 absolvovala, univerzita ji nominovala na své nejvyšší vyznamenání, které mělo podobu předání prstenu s vyrytými iniciálami císaře. Žádná žena však do té doby nebyla na tuto poctu nominována a císař František Josef odmítl cenu udělit ženě.

O více než sto let později by si člověk myslel, že už jsme překonali přesvědčení, podle něhož nejsou ženy pro nejvyšší úroveň vzdělání v jakékoliv oblasti studia dostatečně vhodné. Proto je tak znepokojivá zpráva, že více než 30 íránských univerzit zakázalo ženám účast na více než 70 studijních kurzech – od strojírenství, jaderné fyziky a informatiky až po anglickou literaturu, archeologii a obchod. Podle íránské právničky, bojovnice za lidská práva a nositelky Nobelovy ceny míru Širín Ebadiové jsou tyto restrikce součástí vládní politiky omezování příležitostí pro ženy mimo jejich domov.

Zákazy jsou obzvláště ironické s ohledem na to, že podle UNESCO má Írán nejvyšší poměr absolventek k absolventům na světě. Loni tvořily ženy 60% všech studentů, kteří na tamních univerzitách složili zkoušky, a vedly si dobře i v tradičně mužských oborech, jako je strojírenství.

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading, subscribe now.

Subscribe

Get unlimited access to PS premium content, including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, On Point, the Big Picture, the PS Archive, and our annual year-ahead magazine.

http://prosyn.org/cBCnuS9/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.