0

Íránská debata o Iráku

Žádná ze zemí Středního východu nesleduje poválečné dění v Iráku bedlivěji než Írán. Zeměpisná blízkost, ostře vnímané krvavé dějiny střetu s Irákem Saddáma Husajna, náboženské a citové vazby k šíitskému Iráku a obavy ze Spojených států a jeho politických přístupů k regionu tvoří pouta, jež Írán k jeho západnímu sousedovi vážou. Vzhledem k přetrvávajícímu napětí ve vztahu s Amerikou znepokojuje Írán především pravděpodobnost trvající přítomnosti USA za humny země a dále dominantní úloha Ameriky při utváření budoucnosti v postsaddámovském Iráku.

Pro cizince může být nesnadné sledovat vnitroíránské debaty. Ty ovšem existují a jsou živé, ačkoliv z pohledu širší mezinárodní veřejnosti nejsou vždy vidět. V rozvíjející se diskusi o postsaddámovském Iráku lze rozpoznat tři obecné přístupy.

Íránští pragmatici tvrdí, že spolupráce Íránu s USA v postsaddámovském Iráku je nevyhnutelná, byť třeba i jen proto, aby byla zajištěna práva irácké šíitské populace. Z tohoto důvodu by si měl Írán získat ujištění, že nové vedení Iráku nebude vůči němu nepřátelské a že bude usilovat o přátelské oboustranné vztahy.

Další zásadní úvahy pragmatiků zahrnují uchování územní celistvosti Iráku a repatriaci desítek tisíc iráckých uprchlíků žijících v Íránu. Umírněnci tohoto typu si myslí, že by íránská vláda měla naléhat na Ameriku kvůli vydání členů organizace Modžáhedíne chalk usazených v Iráku a kvůli jejímu úplnému odstranění.