38

Řekněme ne válečným štváčům

NEW YORK – Ve Vídni uzavřená dohoda o omezení jaderných aktivit Íránu se u válečných štváčů setkala s vášnivou kritikou. Občané z celého světa by měli podpořit statečné úsilí amerického prezidenta Baracka Obamy o jejich vyšachování, přičemž by je měl povzbudit fakt, že mezi signatáři nejsou jen Spojené státy, ale všech pět stálých členů Rady bezpečnosti OSN plus Německo.

Mnohé válečné štváče můžeme najít přímo v Obamových vládních agenturách. Většině Američanů dělá velký problém uvědomit si či pochopit trvalý bezpečnostní stav své země, v níž zdánlivě rozdávají karty volení politici, avšak hlavní slovo mívají často CIA a Pentagon – taková situace má zákonitě za následek tíhnutí k vojenským, nikoliv diplomatickým řešením zahraničně-politických problémů.

Od roku 1947, kdy byla založena CIA, uskutečňují USA setrvalou polotajnou a polootevřenou politiku svrhávání zahraničních vlád. CIA byla přímo koncipována tak, aby se vyhnula skutečnému demokratickému dohledu a poskytla prezidentům možnost vše „hodnověrně popřít“. Postupně se zasadila o svržení desítek různých vlád ve všech regionech světa, aniž by za to nesla tam nebo doma zodpovědnost.

Nedávno jsem jedno období činnosti CIA zkoumal ve své knize To Move the World: JFK’s Quest for Peace(Pohnout světem: Kennedyho hledání míru). Krátce poté, co Kennedy v roce 1961 nastoupil do prezidentského úřadu, „informovala“ ho CIA o svém plánu na svržení Fidela Castra. Kennedy cítil rozpolcenost: Má plánovanou invazi CIA na Kubu posvětit, nebo vetovat? Protože byl v této příšerné hře nováčkem, pokusil se obě varianty skloubit: nechal operaci pokračovat, ale bez amerického leteckého krytí.