Vzývání Boha a evropská ústava

V pokrokových liberálních kruzích se požadavek, aby preambule Ústavy Evropské unie zahrnovala i zmínku o Bohu, popřípadě o „křesťanských kořenech" Evropy, setkala s posměchem či přímo s pohrdáním. Taková zmínka by se prý dostala do konfliktu se společnou evropskou ústavní tradicí státní neutrality v náboženských otázkách. Kromě toho by se jednalo o prohřešek proti politickému závazku Evropy k tolerantní multikulturní společnosti. Pravdou je ovšem pravý opak: zmínka o Bohu je ústavně přípustná a politicky závazná.

Z ústavního hlediska projevuje Evropa charakteristickou bohatost. Na základě pozitivního ústavního zákona jsou všechny členské země EU vázány Evropskou konvencí o lidských právech dodržovat princip „agnostického nebo nestranného státu", jenž zaručuje svobodu náboženství i svobodu před náboženstvím. Po celé Evropě existuje v této oblasti pozoruhodná homogenita - i když v některých krajních otázkách, jako jsou nošení náboženských pokrývek hlavy ve školách či rozmisťování krucifixů, balancují různé členské země EU různým způsobem na křehké hranici mezi svobodou náboženství a svobodou před náboženstvím.

V otázce ústavního symbolismu a ikonografie je však Evropa pozoruhodně různorodá. Na jednom pólu najdeme státy jako Francie, jejichž ústava definuje stát jako sekulární ( laique ). Na opačném pólu pak figurují země jako Dánsko a Velká Británie, kde existuje státní náboženství.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/lpJzbEu/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.