CURYCH – Investoři vedou už dlouho debaty, zda by se jejich portfolia měla aktivně spravovat, nebo zda by měla jen pasivně kopírovat tržní index. Tato diskuse se však stává podružnou. Pozornost se povzbudivým způsobem přesouvá k tomu, na čem záleží nejvíce: k aktivním rozhodnutím o strategické alokaci aktiv, která do značné míry určuje následné investiční výnosy. Abychom parafrázovali výrok Miltona Friedmana z 60. let, všichni jsme dnes aktivní.
Je pravda, že pasivní globální burzovně obchodované fondy (ETF) zažívají explozivní růst – z pouhých něco málo přes 200 miliard dolarů v roce 2003 na loňských více než 4,6 bilionu –, což jim umožňuje získávat tržní podíl na úkor dražších aktivně řízených fondů. A investoři by vždy měli volit variantu s nižšími náklady, pokud jim zaplacení vyšších poplatků za aktivní fond přináší jen malou dodatečnou hodnotu (zejména během „býčích“ fází na trzích, kdy i samotná účast ve hře může znamenat nemalé výnosy). Rychlý růst nízkonákladových ETF však má i další dva významné dopady na řízení investic.
Za prvé se poplatky za aktivní správu dostaly pod tlak, zejména u fondů se slabšími výsledky. Například podíl manažerů hedgeových fondů, kteří si účtují poplatky „dva plus dvacet“ – tedy dvouprocentní poplatek za správu plus dvacet procent z dosažených zisků – klesl pod jednu třetinu. Vzhledem k průměrnému výkonu hedgeových fondů v posledních deseti letech a nástupu likvidních alternativ lze mluvit o překvapení, že poplatky neklesly ještě více. Průměrné poplatky za aktivní fondy u všech investičních strategií navíc klesly z přibližně 1% v roce 2000 na 0,72% v roce 2017 a nezdá se, že by tento sestupný trend slábl.
CURYCH – Investoři vedou už dlouho debaty, zda by se jejich portfolia měla aktivně spravovat, nebo zda by měla jen pasivně kopírovat tržní index. Tato diskuse se však stává podružnou. Pozornost se povzbudivým způsobem přesouvá k tomu, na čem záleží nejvíce: k aktivním rozhodnutím o strategické alokaci aktiv, která do značné míry určuje následné investiční výnosy. Abychom parafrázovali výrok Miltona Friedmana z 60. let, všichni jsme dnes aktivní.
Je pravda, že pasivní globální burzovně obchodované fondy (ETF) zažívají explozivní růst – z pouhých něco málo přes 200 miliard dolarů v roce 2003 na loňských více než 4,6 bilionu –, což jim umožňuje získávat tržní podíl na úkor dražších aktivně řízených fondů. A investoři by vždy měli volit variantu s nižšími náklady, pokud jim zaplacení vyšších poplatků za aktivní fond přináší jen malou dodatečnou hodnotu (zejména během „býčích“ fází na trzích, kdy i samotná účast ve hře může znamenat nemalé výnosy). Rychlý růst nízkonákladových ETF však má i další dva významné dopady na řízení investic.
Za prvé se poplatky za aktivní správu dostaly pod tlak, zejména u fondů se slabšími výsledky. Například podíl manažerů hedgeových fondů, kteří si účtují poplatky „dva plus dvacet“ – tedy dvouprocentní poplatek za správu plus dvacet procent z dosažených zisků – klesl pod jednu třetinu. Vzhledem k průměrnému výkonu hedgeových fondů v posledních deseti letech a nástupu likvidních alternativ lze mluvit o překvapení, že poplatky neklesly ještě více. Průměrné poplatky za aktivní fondy u všech investičních strategií navíc klesly z přibližně 1% v roce 2000 na 0,72% v roce 2017 a nezdá se, že by tento sestupný trend slábl.