9

Investice pro udržitelný růst

NEW YORK – Velkým zklamáním v dnešní světové ekonomice je nízká míra investic. Růst v zemích s vysokými příjmy během let směřujících k finanční krizi roku 2008 poháněly výdaje za bytovou výstavbu a soukromou spotřebu. Když udeřila krize, zřítily se oba typy výdajů a investice, které měly mezeru zaplnit, se nikdy nezhmotnily. To se musí změnit.

Po krizi se přední světové centrální banky pokusily oživit výdaje a zaměstnanost sražením úrokových sazeb. Tato strategie se v jistém rozsahu osvědčila. Zaplavením kapitálových trhů likviditou a držením tržních úrokových sazeb na nízké úrovni tvůrci politik povzbudili investory ke šroubování cen akcií a dluhopisů. To skrze kapitálové výnosy vytvořilo bohatství a zároveň povzbudilo spotřebu a – prostřednictvím počátečních veřejných nabídek – určité investice.

Tato politika ovšem narazila na své meze – a přinesla nepopiratelné náklady. Při úrokových sazbách na nule či dokonce pod nulou si investoři půjčují na vysoce spekulativní účely. Celková kvalita investic proto upadla a zároveň se prodloužila dluhová páka. Až centrální banky konečně zpřísní úvěry, bude hrozit riziko podstatných poklesů cen aktiv.

Jak se měnová politika hnala do krajnosti, vytratilo se zvýšení dlouhodobých investic do vysokorychlostních železnic, silnic, přístavů, nízkouhlíkové energetiky, nezávadné vody a sanitace, zdravotnictví a školství. Vzhledem k tomu, že veřejné investice drží zkrátka rozpočtová spořivost a soukromé investice brzdí zásadní nejistoty ohledně veřejné politiky a mezinárodního zdanění, tyto výdaje v zemích s vysokými příjmy obecně poklesly.