Většina lidí je přesvědčena, že svět financí nemá žádný zájem o malého člověka, totiž o lidi s nízkými nebo středně vysokými příjmy, kteří nakonec k celkovému hospodářskému výsledku přispívají jen málo. Dnešní velké společnosti a finanční kouzelníci, kteří je vedou – nebo prodávají a kupují –, mohou sice být štědří ke svým církvím, oblíbeným charitám i rodinám a přátelům, ale jejich profesionální životy charakterizuje pouze neoblomné úsilí o dosahování zisku.
Tento dojem může být z velké části pravdivý, ale ne zcela. Vezměme si Muhammada Junuse, jenž loni v říjnu získal Nobelovu cenu míru. Jeho banka Gramín, založená roku 1976 v Bangladéši, nabízí drobné úvěry jedněm z nejchudších lidí na světě a mnohým z těch, kdo si půjčí, pomůže vymanit se z chudoby. Banka vytvořila zisk a během let se rozrostla – a inspirovala podobné mikroúvěrové projekty i jinde.
Byly ale peníze Junusovým hlavním motivem? V rozhovorech prozrazuje, že jej ve skutečnosti motivoval hluboký soucit s bídou chudých v jeho vlasti. Jeho cíl vybudovat ziskový úvěrový podnik, zdá se, odrážel jeho touhu věřit v důvěryhodnost svých klientů. Snažil se v oblasti mikrofinancování vytvářet zisk proto, aby dokázal úvěrovou spolehlivost těchto opomíjených lidí, což by mu umožnilo jim nadále půjčovat.
Většina lidí je přesvědčena, že svět financí nemá žádný zájem o malého člověka, totiž o lidi s nízkými nebo středně vysokými příjmy, kteří nakonec k celkovému hospodářskému výsledku přispívají jen málo. Dnešní velké společnosti a finanční kouzelníci, kteří je vedou – nebo prodávají a kupují –, mohou sice být štědří ke svým církvím, oblíbeným charitám i rodinám a přátelům, ale jejich profesionální životy charakterizuje pouze neoblomné úsilí o dosahování zisku.
Tento dojem může být z velké části pravdivý, ale ne zcela. Vezměme si Muhammada Junuse, jenž loni v říjnu získal Nobelovu cenu míru. Jeho banka Gramín, založená roku 1976 v Bangladéši, nabízí drobné úvěry jedněm z nejchudších lidí na světě a mnohým z těch, kdo si půjčí, pomůže vymanit se z chudoby. Banka vytvořila zisk a během let se rozrostla – a inspirovala podobné mikroúvěrové projekty i jinde.
Byly ale peníze Junusovým hlavním motivem? V rozhovorech prozrazuje, že jej ve skutečnosti motivoval hluboký soucit s bídou chudých v jeho vlasti. Jeho cíl vybudovat ziskový úvěrový podnik, zdá se, odrážel jeho touhu věřit v důvěryhodnost svých klientů. Snažil se v oblasti mikrofinancování vytvářet zisk proto, aby dokázal úvěrovou spolehlivost těchto opomíjených lidí, což by mu umožnilo jim nadále půjčovat.