0

Investice do zdravotní péče jako stimul ekonomického rozvoje

Na miléniovém summitu OSN v září 2000 se představitelé sto osmdesáti zemí světa slavnostně zavázali dosáhnout do roku 2015 významného zlepšení životních podmínek nejchudších obyvatel světa. Několik stěžejních miléniových rozvojových cílů se týká také zdraví, konkrétně regulace epidemických chorob a snížení úmrtnosti matek při porodu a malých dětí. Na žádost dr. Gro Harlema Brundtlanda jsem se stal předsedou Komise pro makroekonomiku a zdraví, jejímž cílem bylo navrhnout cestu, jíž by se svět měl vydat, aby mohl těchto cílů v oblasti zdravotnictví a snižování chudoby co nejúčinněji dosáhnout. Dvacátého prosince zveřejnila komise své závěry.

Naše komise se soustředila na rostoucí problém epidemických onemocnění, která pustoší nejchudší země světa, zvláště pak v subsaharské Africe. I když na počátku našeho dvouletého bádání se názory členů komise mnohdy diametrálně lišily, po prostudování podkladů z různých částí světa dospěla komise nakonec k jednoznačné shodě.

Hlavní body naší zprávy lze snadno shrnout do několika bodů. Za prvé: břemeno chorob je pro nejchudší země hlavní překážkou jejich ekonomického vývoje. Za druhé: ročně podlehnou miliony chudých lidí následkům infekčních nemocí, jimž lze předcházet a jež lze léčit, jen proto, že nemají přístup k nezbytné lékařské péči. Za třetí: s pomocí existujících technologií by bylo možné do konce desetiletí ročně zachránit osm milionů lidí, ovšem jen za předpokladu, že bohaté země pomohou chudým zemím tyto technologie získat.

Konkrétně komise vyzývá bohaté země, aby vyčlenily jednu desetinu jednoho procenta jejich hrubého domácího produktu - tedy jeden cent z každých deseti dolarů - na podporu zdravotní péče pro nejchudší obyvatele naší planety. Úhrnné příjmy bohatých zemí činí celkem asi 25 bilionů dolarů; vyčleněná částka by se tak vyšplhala na 25 miliard dolarů ročně, jež by spolu s přispěním chudých zemí samotných mohly dramaticky zlepšit zdravotní stav v zemích s nejnižšími příjmy.