Feťáci a dealeři sociálních médií

NEW YORK – Byli jsme varováni. Spekulativní investor a zakladatel Netscape Marc Andreessen napsal v roce 2011 hojně čtený esej nazvaný „Proč software požírá svět“ (Why Software Is Eating the World). Nebrali jsme ale Andreessena vážně; mysleli jsme si, že to byla jen metafora. Teď stojíme před úkolem vytáhnout svět z čelistí monopolů internetových platforem.

Exclusive insights. Every week. For less than $1.

Learn More

Býval jsem technologickým optimistou. Během 35 let kariéry investora do těch nejlepších a nejchytřejších v Silicon Valley jsem měl to štěstí být součástí odvětví osobních počítačů, mobilních komunikací, internetu a sociálních sítí. K vrcholům mé kariéry patřily rané investice do Googlu a Amazonu a působení v úloze rádce zakladatele Facebooku Marka Zuckerberga v letech 2006 až 2010.

Každá nová vlna technologií zvýšila produktivitu a dostupnost znalostí. Každá nová platforma byla pro uživatele jednodušší a pohodlnější. Technologie poháněly globalizaci a hospodářský růst. Desítky let měnily svět k lepšímu. Předpokládali jsme, že to tak bude napořád.

Pak přišel rok 2016, kdy internet odhalil dvě temné stránky. Jedna se týká jednotlivých uživatelů. Chytré telefony s mobilní infrastrukturou LTE vytvořily první platformu pro poskytování obsahu, která je po ruce v každém bdělém okamžiku, čímž proměnily technologickou branži i životy dvou miliard uživatelů. Za slabého či žádného regulačního dohledu ve většině světa společnosti jako Facebook, Google, Amazon, Alibaba a Tencent nasadily techniky běžné v propagandě a hráčském hazardu, například neustálá oznámení a proměnlivé odměny, aby pěstovaly psychickou závislost.

Druhá temná stránka je geopolitická. Internetové platformy, zejména Facebook, umožňují mocným ve Spojených státech, západní Evropě a Asii působit bezmocným v politice, zahraniční politice a obchodu újmu. Volby napříč Evropou a USA opakovaně ukázaly, že automatizované sociální sítě lze zneužít k podkopávání demokracie.

Referendum o brexitu a americké prezidentské volby v roce 2016 rovněž odhalily, že Facebook dává významné relativní zvýhodnění negativním zprávám oproti těm pozitivním. Autoritářské vlády mohou Facebook využívat k propagaci podpory represivních politik u veřejnosti, jak se možná právě děje v Myanmaru, Kambodži, na Filipínách a jinde. V některých případech Facebook dokonce takovým vládám poskytuje podporu, tak jako všem velkým klientům.

Jsem přesvědčený, že když zakladatelé Facebooku, Googlu a dalších významných internetových platforem zaváděli své obchodní modely, neměli v úmyslu škodit. Byli to mladí podnikatelé, lační úspěchu. Strávili roky tím, že uspořádáváním online světa kolem sady aplikací, které byly oproti svým předchůdcům personalizovanější, praktičtější a snazší na používání, vytvářeli obrovská publika. Své úsilí se přitom vůbec nesnažili zpeněžit, dokud si uživatele nezaháčkovali. Reklamní podnikatelské modely, které zvolili, posilovala personalizace, která inzerentům umožnila s nebývalou přesností cílit svá sdělení.

Pak ale přišel chytrý telefon, který proměnil všechna média a Facebooku, Googlu a hrstce dalších v podstatě dal kontrolu nad tokem informací k uživatelům. Filtry, které uživatelům předkládají „to, co chtějí,“ vyústil v polarizaci obyvatel a naleptání legitimity stěžejních demokratických institucí (především svobodného tisku). Automatizace, díky níž jsou internetové platformy tak ziskové, je přitom po celém světě činí náchylnými k manipulaci ze strany zlovolných aktérů – a nejde jen o autoritářské vlády s nepřátelským vztahem k demokracii.

Jak nás varoval Andreessen, tyto společnosti s globálními ambicemi a dosahem požírají světovou ekonomiku. Přitom si osvojují různé variace firemní filozofie Facebooku – „pohybuj se rychle a rozbíjej věci“ – bez ohledu na dopady na lidi, instituce a demokracii. Početná menšina občanů ve vyspělém světě žije v přefiltrovaných bublinách vytvářených těmito platformami – ve falešných digitálních realitách, v nichž zažité přesvědčení dále kostnatí a vyhrocuje se.

V USA se u přibližně třetiny dospělé populace vyvinula nepřístupnost k novým myšlenkám, včetně prokazatelných faktů. Takovými lidmi je snadné manipulovat; Tristan Harris, bývalý etik designu ve společnosti Google, toto pojetí označil za „hacking mozků“.

Západní demokracie nejsou připravené se s touto hrozbou vyrovnat. USA nemají pro internetové platformy žádný účinný regulatorní rámec a postrádají politickou vůli jej vytvořit. Evropská unie má sice regulatorní rámec i potřebnou politickou vůli, ale ani jedno není v poměru k výzvě dostatečné. Nedávné rozhodnutí EU proti Googlu – rekordní pokuta ve výši 2,7 miliardy dolarů za narušování hospodářské soutěže – bylo dobře koncipované, ale co do velikosti nedostatečné. Google se odvolal a jeho investoři nad věcí pokrčili rameny. Je to možná dobrý začátek, ale zjevně nestačil.

Jsme na zásadní křižovatce. Povědomí o rizicích, jež internetové platformy přinášejí, se z úzkého okruhu šíří, ale kvůli praktičnosti produktů a psychické závislosti na nich může trvat celou generaci, než mezi uživateli vyvolá změnu, jak tomu bylo s protikuřáckými kampaněmi. Uznání žíravého účinku monopolů internetových platforem na hospodářskou soutěž a inovace je v Evropě větší než v USA, ale nikdo doposud nenašel účinnou regulační strategii. Sílí i povědomí, že platformy lze manipulovat tak, aby podrývaly demokracii, ale západní vlády proti tomu ještě nevynalezly žádnou obranu.

Výzvami, jež monopoly internetových platforem přinášejí, vyžadují nové přístupy, nad rámec vynucování antimonopolní politiky. Musíme tyto výzvy chápat a řešit jako hrozbu pro veřejné zdraví. Jednou možností je přistupovat k sociálním médiím obdobně jako tabáku a alkoholu, spojovat osvětu a regulaci.

Během zasedání Světového ekonomického fóra v Davosu by hrozba monopolů internetových platforem měla být jednou z hlavních starostí jeho účastníků. V zájmu obnovení rovnováhy v našich životech a naděje pro naši politiku je načase narušit byznys narušitelů.

http://prosyn.org/fJfXtDx/cs;

Handpicked to read next