0

Jak posílit africké humanitární organizace

NAIROBI – Rozsah lidského utrpení, které aktuálně pohlcuje suchem sužované Somálsko, je nepopsatelný. Je složité najít slova, která by vyjádřila devastaci a utrpení, které svírá tuto zemi, v aktuálním průběhu vleklé doby s rekordně nízkými srážkami. Viděl jsem vyhublá stáda dobytka padající bez života do prachu, a byl jsem přítomen tomu, když se tak budoucnost lidí vypařila před jejich zraky.

Pokud však slova nemohou spravedlivě vyjádřit rozsah této krize, mohou alespoň vést reakci zbytku světa. A v tomto ohledu mi dovolte mluvit jednoznačně: pokud světové společenství nepřehodnotí svůj přístup v otázce pomoci Africe, bude cyklus utrpení pokračovat.

Současná katastrofa Somálska není jedinečná. Miliony Afričanů ve více než tuctu zemí se potýká s obdobnou situací, kdy neúspěšné sklizně a přetrvávající konflikty rozdmýchávají potravinovou nejistotu. Podle některých odhadů přišli farmáři ve východní Africe až o 60% dobytka – hlavního zdroje příjmů – v první polovině roku 2017. Ve světle takto ohromujícího utrpení jsem více naštvaný než smutný.

I svět by měl být naštvaný. Tolik hrdých a důstojných lidí bylo připraveno o živobytí a donuceno být závislými na jednom malém jídle denně, případně žádném. Co je horší, těmto tragédiím se dalo předejít; věděli jsme, že tyto krize přijdou.

Sucho a hlad jsou pomalými kalamitami, kterým lze, při adekvátním plánování a dostatečných zdrojích, předejít. Nicméně humanitární pomoc v Africe přichází znovu a znovu v nedostatečné míře, jako tomu bylo v Somálsku v letech 2011 a 2012; v Nigeru v roce 2005; a v Etiopii v 80. letech. Tehdy, stejně jako nyní, byla potravinová nejistota předpovídána dlouho předtím, než přišel první hlad. Varování však nepřinesla efektivní globální reakci.

Jako doktor medicíny jsem si intenzivně vědom jak hlad, podvýživa, cholera a další onemocnění s vazbou na období sucha, ovlivňují Afričany, zejména malé děti a kojící a nastávající matky. Efekty hladu na fyzické a mentální zdraví mohou být nevratné a často drží lidi celý život izolované v chudobě. Musíme tuto trajektorii nahradit, předtím než udeří další krize, a to přeměnou naštvání na činy.

Pro začátek musí být pomáhající společenství chytřejší ohledně žádostí a alokace zdrojů jako je jídlo a financování. Humanitární organizace jako je ta naše vždy operovaly s omezenými lidskými a finančními zdroji a čekalo se od nich, že s málem udělají hodně. Není ale na čase, abychom udělaly hodně s větším množstvím? OSN odhaduje, že Somálsko, Nigérie, Jemen a Jižní Súdán budou potřebovat tento rok v součtu 6,3 miliardy dolarů, aby se vyhnuli rozšíření hladomoru. Prozatím, s polovinou roku pryč, byla získána pouze zhruba třetina této částky.

Kromě toho a co je kožná nejdůležitější, mezinárodní humanitární organizace musí přehodnotit, jak a s kým pracují. Musí být kladen větší důraz na tvorbu trvalých řešení a to znamená bližší práci s lokálními partnery v místě. To není nový myšlenka, jde však o řešení, které se dosud neuchytilo.

Místní činitelé jsou v nejlepší pozici dosáhnout na nejzranitelnější a přehlížené členy jakékoliv komunity. Silní místní aktéři jsou klíčoví pro udržení služeb dlouho poté, co mezinárodní organizace zaměří svou pozornost jinam. Co místní složky potřebují, jsou zdroje a kapacity na převzetí vůdčí role.

Naneštěstí jde v současnosti pouze frakce mezinárodního nouzového financování přímo místním agenturám. Co je horší, existuje jen málo specializované podpory dostupné pro lokální organizace, které by díky ní mohli růst a dospět. Kvůli těmto nedostatkům je pro mezinárodní organizace mnohdy obtížné předat zodpovědnost, když pokryjí ty nejurgentnější potřeby.

Když jsou místní reakční složky podporovány ve vedoucích rolích, výsledky jsou výjimečné. Například v Somálsku založil Somálský červený půlměsíc tucty mobilních zdravotnických klinik, schopných posloužit té nejzranitelnější části populace. Červený půlměsíc, který působí v oblastech nestability a násilí, mnohdy mimo dosah vládních zdravotních služeb, pomohl snížit závažnost podvýživových a cholerových krizí.

Nejlepší je, že když tyto krize pominou, vybudované lokální kapacity přetrvají. Díky financování a tréninku nabízenému mou organizací a dalšími, bude Somálský červený půlměsíc pokračovat v poskytování zdravotní podpory dětem, vakcinačních programech, ambulantních klinikách a dalších formách komunitní zdravotní péče. Tohle je jen jeden příklad pozitivní role, kterou mohou hrát místní humanitární prvky, pokud jsou k tomu plně zmocněny.

Změnit globální humanitární paradigma nebude jednoduché; jakákoliv změna na této úrovni není jednoduchá. Alternativa – nekonečný cyklus hladu, nemocí a zbytečné smrti – je ale neakceptovatelná. Utrpení Afriky nechalo mnohé beze slov. Proto musí naše akce být hlasitější než slova.