0

Nestabilita z nepružnosti

Všichni touží po ekonomické stabilitě a mnozí se zdráhají vzdát se dnes toho, co jim včera stabilitu přinášelo. Chtít si ale zajistit stabilitu rigiditou je iluzorní. Stabilita mezinárodní finanční soustavy dnes závisí na ochotě zemí s pevnými měnovými kurzy povolit větší flexibilitu.

V době po mezinárodní finanční krizi let 1997-1998 mnohé rozvíjející se trhy díky devalvaci měny, svižným přírůstkům produktivity anebo obojímu získaly značnou konkurenční schopnost. Zdálo se, že externí stabilitu si zabezpečují státy, které hospodaří s výraznými přebytky běžného účtu, tvoří rozsáhlé rezervy a ve snaze dosáhnout prvních dvou cílů zafixovaly (či pevně řídí) své měnové kurzy.

Je ironií, že právě během krize let 1997-1998 konkrétní systém měnových zavěšení selhal, když nastal odliv kapitálu. Přesto se v mnoha ohledech hromadění rezerv osvědčilo lépe, než mohl kdo očekávat – státy zjistily, že dokáží přestát značné šoky, a růst byl na domácím i na globálním trhu působivý. Během několika let tak řada zemí usoudila, že zavěšení měny může fungovat skvěle, jestliže jej podepírá dostatečně velká truhlice oficiálních rezerv. Ve světové soustavě měnových kurzů se vyvinul nový řád.

Projevily se samozřejmě některé méně žádoucí vedlejší účinky na ostatní. Pokud chce značná část světové ekonomiky hospodařit s přebytkem obchodní bilance (do roku 2006 se to týkalo velké části vyspívající Asie, většiny vývozců ropy a Japonska), odpovídající podíl světové ekonomiky musí zase hospodařit se schodkem. V období po roce 1998 zajistily téměř veškerý požadovaný deficit Spojené státy.